V současné době, kdy v ostravsko-karvinském revíru dochází k uzavírání dolů a uhelné zásoby se výrazně zmenšují by bylo vhodné se zamyslet nad možností vyrubání ochranných pilířů překopů a svážných-základen. Tyto pilíře váží kvalitní a dostupné uhelné zásoby. V minulých letech, kdy cílem bylo vyrubat co nejvíce uhelných zásob, byla v ostravsko-karvínském revíru vyvinuta a provozně ověřena řada metod dobývání ochranných pilířů překopů a svážných-základen/1,2/. Pro upřesnění je možno uvést, že se uskutečnilo více jak 40 ověřovacích provozů a z ochranných pilířů překopů a svážných bylo vyrubáno téměř 1,4 mil. tun uhelných zásob, aniž došlo k omezení jejich provozuschopnosti těchto důlních děl. V současné době, kdy se jednotlivé dobývací metody posuzují přísnými ekonomickými hledisky a kdy se zvýšil podíl mechanizace, především širším uplatněním mechanizovaných výztuží se od dobývání zásob v ochranných pilířích upouští. Ne ale všechny ověřované metody se vyznačují náročností provedení a mimořádnými zvýšenými náklady. Následující článek je jakýmsi zamyšlením nad možností jejich opětovného uplatnění.

Ochranný pilíř překopu a svážné

Za ochranný pilíř překopu a svážné se považuje ta část uhelné sloje v jejich blízkosti, která je-li dobývána běžnými postupy uplatňovanými v dané oblasti, vyvolá nepřípustné deformace těchto důlních děl. Nepřípustné deformace jsou takové, které způsobí omezení jejich provozuschopnosti. Pro vymezení ochranného pilíře překopu nebo svážné není stanoven jednotný závazný postup. Často je možné se setkat s uplatněním protiotřesové instrukce. S tím lze souhlasit, pokud se jedná o dílo vyražené ve sloji. jako je např. svážná. Pro překopy jsou takto stanovené ochranné pilíře zbytečně předimenzované. V praxi se někdy stanoví takovýto ochranný pilíř odborným odhadem, na základě místních zkušeností. Tento postup je pochopitelně velmi nepřesný a nemůže zohlednit základní ukazatele jako je mocnost dobývané sloje, hloubku uložení, pevnost hornin ve kterých je důlní dílo vyraženo, vliv ponechaných pilířů v sousedních slojích a pod. Také se stává, že ve snaze vyrubat kolem překopu maximum zásob, je ponechán ochranný pilíř malých rozměrů. Do takového pilíře se soustředí přídatná napětí, a to je pak příčinou nepřípustných a trvalých deformací překopu nebo svážné, případně anomálních geomechanických jevů v dané oblasti. V takovémto případě je výhodnější zásoby v ochranném pilíři vyrubat. Pro stanovení rozměrů ochranného pilíře překopu nebo svážné lze uplatnit statisticko-empirickou metodu výpočtu výsledné hodnoty svislé konvergence překopů a chodeb ovlivněných dobýváním, která byla vypracována v rámci dříve řešeného výzkumného úkolu/2,3/ a která zohledňuje všechna potřebná hlediska. Případně také statisticko-empirickou metodu výpočtu výsledné hodnoty poklesu a zdvihu překopů a chodeb ovlivněných dobýváním/4/. Tyto metody byly také uplatněny při vypracování dále uváděných způsobech dobývání zásob v ochranných pilířích překopů a svážných, které jsou určeny pro ležmé uložení vrstev, v rozsahu úklonu 0 až 15o a pro nadloží pravidelně zavalující až pevná. Lze je začlenit do tří základních skupin a to nadrubání překopů, podrubání překopů a dobývání ochranných pilířů svážných.

Nadrubání překopů

Pokud bylo rozhodnuto, že zásoby v ochranném pilíři budou dobývány, je nejlépe začít s nadrubáním překopu. Kolem překopu se tak vytvoří odlehčená oblast, která umožní dobývání dalších slojí včetně podrubání překopu. Při nadrubání průměrně 80 až 90% deformace nadrubávaného důlního díla proběhne před průchodem porubu nad tímto dílem. Po přímém nadrubání dochází vlivem odlehčení v dané oblasti již jen k doznívání. Dokonce lze i zaznamenat v některých případech i mírnou divergenci. Pokud je důlní dílo ještě v předpolí nadrubávajicího porubu tak výškově ani jinak svoji polohu nemění. Vzniklé deformace jsou zde způsobeny předporubním přídatným napětím, někdy také označovaným jako patkové tlaky. Takto vniklé deformace lze pak označit jako statické. Pro nadrubání lze doporučit dvě účinné a provozně ověřené metody a to nadrubání okrajem porubu a ochrana úzkým pásem. Nadrubání okrajem porubu Schéma nadrubání směrného překopu okrajem porubu je znázorněno na obr. 1. Je velmi účinnou metodou, kterou je možno uplatnit pro těžní překopy s kolejovou lokomotivní dopravou. Využívá poznatku, že v místě okrajové části vyrubané sloje nadrubávajícího porubu 1 tj. podél hrany vznikajícího pilíře nedochází k úplnému poklesu nadloží. Toto místo je pouze nedokonale vyplněno rozrušenými horninami bezprostředního nadloží. Výše položené částečně porušené vrstvy zde vytváří převislou desku, která je tuho vetknuta v nadloží nad okrajem pilíře. To je příčinnou , že normálové napěti se zde nemůže v plném rozsahu přenášet z nadloží do podloží a to jak za postupujícím porubem 1, tak také před ním a přesouvá se jako přídatné na okraj pilíře, který vzniká za porubem. Proto překopy nebo chodby, které jsou nadrubány okrajem porubu, nebo jsou zde raženy, vykazují minimální deformace. Vhodná poloha překopu je přibližně 10m od okraje pilíře měřeno v rovině rovnoběžné s rovinou dobývané sloje a kolmo na vrstevnatost ,jak je blíže znázorněno na obr. 1. Vzdálenost nadrubání by měla být 10m a větší. Přesněji lze toto místo určit dle statisticko-empirické metody uváděné v literatuře /2,3/. Ke zvýšení deformace překopu nedojde ani, když je dobýván další sousední porub na obr. 1 označen číslem 2. V případě, že je překop vyražen napříč vrstev, je možno jej při ležmém uložení nadrubat úpadně (nebo dovrchně) postupujícím porubem. Nadrubání okrajem porubu je velmi účinný a mnohokrát ověřený způsob. Je možno jej uplatnit při nadrubání pro všechny mocnosti sloje a typy nadloží. Jeho účinnost se sníží v případě, když nadloží dobývané sloje je v místě okraje porubu porušeno tektonikou (zvláště je-li rovnoběžná s okrajem pilíře) nebo mnohonásobnými zmahacími pracemi nadrubávaného důlního díla. Uváděný způsob byl mnohokrát úspěšně ověřen v doněckém uhelném revíru v souvislosti s tzv. přípravnými důlními díly mimo připravovanou sloj /5/. V ostravsko-karvinském revíru byl ověřován v dolech Dukla a František. V OKR bylo nadrubání okrajem porubu poprvé ověřováno na Dole Dukla /5/ jak je znázorněno na obr.2. Porubem ve XII sloji o mocnosti 3,2m byla ze vzdálenosti 10m nadrubávaná sledná chodba ve XIII sloji. Ze situace je zřejmé, že chodba byla zpočátku v místech pozorovacích stanic č. 31 až 36 pod střední částí nadrubávajícího porubu a později se nacházela pod okrajem porubu v místech pozorovacích stanic č 22 až 23. Fotodokumentace na obr. 3 zachycuje stav před a po nadrubání. Chodba pod střední části porubu vykazovala značné deformace v průměru 40cm svislé konvergence, zatím co pod okrajem porubu v místech nezajištěného kříže bylo naměřen pouze 5cm svislé konvergence Velmi pozoruhodného výsledku při nadrubání okrajem porubu bylo dosaženo v Dole František, kde se proti postupujícímu porubu 17 465 ve sloji 37c1 o průměrné mocnosti 1m současně razila v podloží ve svislé vzdálenosti 12m chodba 37 472 v 37c2, její svislá konvergence se po nadrubání pohybovala kolem 10cm /2/. Tohoto poznatku je možno také využít při přípravě a dobývání blízkých slojí. Ochrana úzkým pásem Další způsob ochrany nadrubávaného (a také podrubávaného) překopu je úzkým pásem neboli širokou prorážkou. Tímto způsobem je možno chránit překop v bezprostřední blízkosti a v místě jeho proniku s dobývanou slojí tím, že úzký pás vytvoří v podloží (nebo nadloží) chráněnou oblast s minimálním působením napětí. Jako příklad lze uvést nadrubání překopu 0651 porubem 467 190 ve sloji Václav o průměrné mocnosti 1m v Dole Fučík, závod 1/6/. Situace je znázorněna na obr. 4 a technické provedení ochrany úzkým pásem na obr.5. Jak je zřejmé ze situace byl kolem průniku sloje Václav s překopem 0651 byl vymezen ochranný pilířek o šířce asi 20m. Vzdálenost sloje od překopu se zde pohybovala od 0 do 4m. Postupovalo se tak, že v místě průmětu překopu kolmo na vrstevnatost se v nadrubávající sloji vyrazila široká prorážka, v daném případě se jednalo o dvě prorážky ražené vedle sebe. Minimální šířka tohoto úzkého pásu by měla být o 2m širší než šířka překopu tj. na každé straně průmětu překopu kolmo na vrstevnatost o 1m. Optimální šířka by byla 2 až 3m na každou stranu překopu tak, aby se nepříznivé působení okrajů úzkého pásu přeneslo do co největší vzdálenosti od překopu. Šířku tohoto ochranného pásu lze ještě zvětšit odlehčovacími vrty. Prorážka se zajistila výztuží a založila heraklitovými deskami a zaplavila popílkem jak znázorňuje obr. 5. Svislá konvergence překopu 0651 po nadrubání dosahovala v místech ochrany úzkým pásem v průměru 40cm. Při nadrubání je třeba širokou prorážku a další ochranná opatření ukončit v dostatečném předstihu před postupujícím porubem a to v době, když se porub k chráněné části překopu přiblíží na vzdálenost 100m. Vzhledem k tomu, že podmínky nadrubání pro každý případ jsou rozdílné, zvláště bude-li dobývána sloj o větší mocnosti, bude vhodné zpracovat odborné posouzení.

Podrubání překopu

Podrubání překopu, které obvykle vyvolá vyšší deformace než jeho nadrubání, lze uplatnit především pro výdušné překopy s dopravou materiálu po drážce. Nižší deformace vykazují ty podrubávané překopy, kde mezi podrubávajícím porubem a překopem se nachází pevné celistvé vrstvy o mocnosti 10m a více. Deformace překopu vyvolané podrubáním se z 80% projeví až v oblasti přímého podrubání tj. až po průchodu porubu pod překopem. Jsou převážně způsobeny, jak bylo prokázáno, ohybem horninových vrstev ve kterých je překop vyražen/7/. Současně také dochází k poklesu překopu, vzniklé deformace by pak bylo možno nazvat dynamickými. Podaří-li se tento ohyb v průběhu podrubávání zmírnit dosáhne se nižších deformací překopu. Provozně byly úspěšně ověřeny tři metody a to podrubání širokým pásem, ochrana podpěrným pásmem a ochrana pásmem pro zmírnění vlivu hrany pilíře. Podrubání širokým pásem Schéma podrubání směrného překopu širokým pásem je znázorněno na obr. 6 Dle statisticko-empirické metody/2,3/, která byla sestavena na základě naměřených hodnot svislé konvergence ze sledovaných případů ovlivněných důlních děl dobýváním bylo prokázáno, že nejnižší deformace podrubaného překopu lze očekávat v místě svahu široké poklesové kotliny o šířce minimálně 150m a více, vytvořené společně postupujícími poruby 1 a 2. Je to přibližně 20m od okraje pilíře měřeno v rovině rovnoběžné s rovinou dobývané sloje jak uvádí obr. 6. Význam široké poklesové kotliny spočívá v tom, že v této oblasti dochází k pozvolnému rozsáhlému poklesu s mírnějším ohybem vrstev. To pak způsobí menší deformace podrubávaných dlouhých důlních děl. K zvýšení deformace nedojde, ani když je dobýván další porub, který je na obr. 6 označen číslem 3. Při uplatnění této metody, zvláště při podrubání ze sloje o větší mocnosti než 1,5m, je třeba postupovat uvážlivě. Vzdálenost podrubání by neměla být menší jak 30ti násobek mocnosti dobývané sloje. Širokým pásem byl v Dole Hlubina podrubán panelový překop 01 31 91 vyražený v hloubce 1000m pod povrchem /8/. Situace podrubání je znázorněna na obr. 7. Vzdálenost podrubání se pohybovala od 60 do 70m, mocnost dobývané sloje Olga byla v průměru 1,35m. Vzhledem k tomu, že se jednalo o důležitý spojovací překop mezi závody Hlubina a Jeremenko, který byl vyztužen panelovou-betonovou výztuží u které je podrubání považováno za nepřípustné a ještě v hloubce 1000m pod povrchem, byl teto případ široce řešen a diskutován jak na výzkumném ústavu tak na dole Hlubina a na oborovém ředitelství OKD. Dle matematického a fyzikálního modelování bylo dokonce navrženo překop podrubat jedním porubem o šířce 80m. Nakonec bylo zvoleno podrubání široký pásem dvěma současně postupujícími poruby o šířce 190m jak je znázorněno na obr. 7. Svislá konvergence po podrubání byla v průměru 10 až 15cm maximálně 20cm. Důležitým opatřením bylo zesílení panelové výztuže ocelovou obloukovou výztuží, které navrhlo vedení dolu. To, že se překop nacházel na okraji poklesové kotliny dokazuje výsledný pokles překopu v průměru 50cm. Stav překopu po podrubání zachycuje fotodokumentace na obr.8. Stav překopu se téměř nezměnil ani při dobývaní dalšího porubu v sloji Olga. Celá akce byla oceněna čestným uznáním, co odpovídalo tehdejší ceně stříbrného kahanu. Ochrana podpěrným pásmem Velmi účinná ochrana podrubávaných překopů je pomocí podpěrného pásma. Byla poprvé úspěšně ověřena na Dole Šverma, závod Svinov. Jeho podstata, jak znázorňuje obr. 9, spočívá v tom, že ve vyrubaném prostoru, v místě průmětu překopu kolmo na vrstevnatost se vytvoří dvě podpěrné části s rozdílnou poddajností-stlačitelností a to méně stlačitelná a více stlačitelná. Méně stlačitelná část byla vytvořená z plných hrání a byla postavena mimo průmět překopu na vrstevnatost. Soustředila na sebe normálová napětí a zmírnila tak pokles podrubávaného překopu. Méně stlačitelná část tak napodobovala okraj pilíře, jako při podrubání širokým pásem.Tím docházelo v místech více stlačitelné části k relativnímu odlehčení. Přitom více stlačitelná část, která byla sestavena z prázdných hrání, vytvářela plynulý přechod mezi méně stlačitelnou částí a závalem. To zmírnilo ohyb nadložních vrstev ve kterých byl překop vyražen a tím také jeho deformace. V Dole Šverma, jak znázorňuje situace na obr. 9, byl tímto způsobem chráněn překop 7805 při podrubaní ze sloje Max v.l. o mocnosti 1,6m a ze vzdálenosti 40 až 50m. Svislá konvergence překopu dosahovala průměrně 30cm o maximální pokles byl 80cm. Překop po celou dobu podrubávání sloužil pro kolejovou lokomotivní dopravu těžby. Významného úspěchu při ochraně překopů podpěrným pásmem bylo dosaženo v Dole František, kde byly podrubávány překopy 20 432 a 20 432.0 ze vzdálenosti 22 až 28m ze sloje Lotar 4 o průměrné mocnosti 0.8m obr. 10/9/. V daném případě se realizovalo redukované podpěrné pásmo, kdy se stavěl pouze omezený počet hraní ve střední části porubu. Svislá konvergence překopů byla v průměru 3cm, maximálně 8cm. Dokonce byla zaznamenána divergence do 1cm a pokles dosahoval 10 až 15cm. Na překopech v průběhu podrubávání nebyla přerušena lokomotivní doprava po drážce a ani nebyly poškozeny hrázové objekty včetně automatikou ovládaných ocelových větrních dveří. Na příznivém výsledku podrubáni se také podílelo to, že mezi porubem a překopem se nacházely pevné pískovcové vrstvy. Uváděný způsob ochrany v kombinací s ochranou pásmem pro zmírnění vlivu hrany pilíře byl také zkoušen v Dole Fučík, závod 3. Byl zde podrubáván dovrchní překop 0061 z 16 sloje o průměrné mocnosti 0,8m ze vzdálenosti 10 až 60m/2/. Svislá konvergence překopu po podrubání se pohybovala od 5 do 10. Kritickým místem byl kříž přibližně uprostřed překopu, který před podrubáním byl již zčásti deformován, svisla konvergence zde byla 11cm. Maximální hodnota poklesu dosáhla 65cm. Nevýhoda ochrany překopu podpěrným pásem je, že ji lze realizovat pomocí hrání a to je v současných podmínkách při dobývání s mechanizovanou výztuží téměř nemožné. Proto by bylo vhodné se zamyslet nad možností nahrazení hrání sádrovými nebo popílkovými žebry. Na obr. 11 je také znázorněn možný způsob ochrany podpěrným pásmem směrně vyraženého podrubávaného překopu při dobývání sloje porubem s mechanizovanou výztuží. Méně stlačitelná část je tvořena uhelným pilířkem šířky do 5m a více stlačitelná část řadou prázdných hrání. Za nejmenší možnou přípustnou vzdálenost podrubání je třeba považovat 20m. To by ale bylo za velmi příznivých podmínek tj. sloj o mocnosti asi 100cm a mezi překopem a dobývanou slojí by se nacházely horninové vrstvy o větší pevnosti např. pískovce. Jiná uplatnění tohoto redukovaného podpěrného pásma např. při podrubání ze sloje o větší mocnosti by vyžadovaly odborné posouzení. Ochrana pásmem pro zmírnění vlivu hrany pilíře Ochrana překopu pásmem pro zmírnění vlivu hrany pilíře spočívá v tom, že mezi okrajem-hranou pilíře a závalem, kde se překop v nadloží dobývané sloje nachází se vytvoří plynulý přechod. Jak je zřejmé z obr. 12 a 13, dosáhne se toho tím, že okraj vyrubaného prostoru se vyplní postupně plnými dále pak prázdnými hráněmi a ponechanou dřevěnou výztuží. Tento způsob ochrany byl ověřován v Dole Odra při podrubání překopu 390 ze vzdálenosti 2,5 až 6m ze sloje Hermenegilda o mocnosti 0,9m/10/. Napětí koncentrované v místě hrany-okraje pilíře se rovnoměrně rozložilo v celé oblasti a současně se také zmírnil ohyb nadložních horninových vrstev. To se příznivě projevilo snížením deformace překopu 390, svisla konvergence zde dosahovala v průměru 10 až 20cm a pokles 20 až 30cm. Stav překopu 390 po podrubání a pásmo pro zmírnění vlivu hrany pilíře v porubu je zachyceno na fotodokumentaci na obr. 14. Vzhledem k tomu, že v porubech s mechanizovanou výztuží nebude možné stavět rozsáhlá pásma hrání bude vhodné pro ochranu podrubávaného překopu v místech působení přídatných napětí od hrany-okraje pilíře uplatnit kombinaci ochrany úzkého pásu s redukovaným pásmem pro zmírnění vlivu hrany pilíře, jak znázorňuje obr.15. Předpokládá se, že přímé podrubání slojí o větší mocnosti by bylo zahájeno při vzdálenosti dobývané sloje 20m a více. Při dalším postupu porubu by se vzdálenost podrubání postupně zvětšovala. Jednalo by se tedy o úpadní postup porubu. Také v tomto případě je nutno dodat, že úspěšné uplatnění této ochrany závisí na konkrétních podmínkách, kde nejdůležitější bude mocnost dobývané sloje a bylo by proto vhodné vypracovat odborné posouzení.

Dobýváni ochranných pilířů svážných

Svážnou neboli základnu pro přípravu dobývání v dané oblasti je nutno chránit po celou dobu její životnosti ochranným pilířem. Bývá často umístěna v ochranném pilíři překopu a proto při dobývání zásob v této oblasti je nutno řešit ochranu překopu současně s ochranou svážné a to je dosti obtížné. Při dobývání ochranného pilíře svážné se ve svážné výrazně projeví deformace, které jsou způsobeny předporubním přídatným napětím, kdy se poloha svážné výškově nemění a to především od její střední části směrem k vyrubaným oblastem. Pro dobývání ochranného pilíře svážné, která je umístěna mimo ochranný pilíř překopu byla zatím provozně odzkoušena ochrana pomocí natáčení porubu. Ochrana svážných pomocí natáčení porubu Schéma dobývání ochranného pilíře svážné pomocí natáčení porubu je pro jednotlivé možné případy znázorněno na obr. 16. Pokud by dobývaní v porubu postupovalo ke svážné tak, že je pilíř porubu rovnoběžný se svážnou, projeví se předporubní přídatná napětí v celé svážné se zvýšenou intenzitou. Navržená metoda proto spočívá v tom, že pilíř porubu se natáčí tak, aby s podélnou osou svážné svíral co největší úhel. Tím se docílí, že svážná je předporubním přídatným napětím ovlivňována postupně v kratších úsecích se sníženou intenzitou. Při natáčení porubu by bylo možno postoupit s dobýváním až do svážné. To je však vzhledem k izolaci stařin nepřípustné. Je proto podél svážné ponechán úzký pilíř o šířce 5 až 10m. Při postupné natáčení porubu ke svážné po dosažení uváděné hranice na jedné z porubních chodeb to pak vyžaduje velmi rychlé dokončení podél druhé porubní chodby. Uváděný způsob ochrany byl několikrát úspěšně realizován v Dole Fantišek, kdy se současně prováděla kontrola svážné novými způsoby prognózy konvergence/11/. Jako příklad je na obr. 17 zachycen jeden z postupu natáčení porubu ve sloji Lotar 4 a 5 o průměrné mocnosti 1,1m ke svážné 347 902. Výsledná svisla konvergence svážné po doznění vlivu dobývání se zde pohybovala od 20 až do 47cm. Dále je třeba dodat, že také v ostatních případech mocnost dobývané sloje byla v průměru 1m. Pokud by se dobývaly sloje o větší mocnosti dají se očekávat nepřípustné deformace svážných.

Projekt dobývání ochranného pilíře překopu a svážné

Při vypracování projektu otvírky, přípravy a dobývání v dané oblasti, je třeba rozhodnout zda budou také dobývány zásoby v ochranných pilířích překopů a svážných. Pokud ano pak je vhodné zpracovat projet dobývání ochranných pilířů těchto důlních děl. Nejvhodnějším způsobem je následné dobývání tj., že zásoby v ochranných pilířích se dobývají až po vyrubání okolních zásob. Každý případ ovlivnění překopu dobýváním je svým způsobem ojedinělý. Obvykle je třeba řešit nejen ochranu překopu, ale také současně svážných případně chodeb. Je nutno znát stav překopu nebo svážné, vědět v jakých horninách jsou vyražený, jaké horninové vrstvy jsou mezi porubem a překopem, znát rozsah dřívějšího dobývání v dané oblasti, vypočíst svislou konvergenci, pokles nebo zdvih, navrhnout v oslabených místech zesílení jeho výztuže včetně ochranných opatření, vypracovat ekonomické zhodnocení atd. Při ekonomické hodnocení se často zapomíná, že při dobývání ochranných pilířů dojde k úsporám při ražení přípravných důlních děl. Účelné je také v průběhu ovlivnění překopu dobýváním kontrolovat jeho stav měřením deformace. Potom je možno tento postup označit za bezpilířové dobývání /12/.

Závěr

Při posuzování vhodnosti dobývání ochranných pilířů překopů je třeba brát v úvahu obecně uznávaný poznatek, že do oblasti těchto pilířů se soustřeďují přídatná napěti a to je pak příčinnou zhoršené stability důlních děl, která se zde nacházejí, především samotných překopů. Navíc okraje-hrany těchto pilířů, které bývají půdorysně pod sebou, jsou často příčinou anomálních geomechanických jevů jako jsou důlní otřesy. To, že tento poznatek platí, je možno doložit z praxe řadou konkrétních příkladů. Na mnoha karvinských dolech způsob otvírky spodních pater kopíruje otvírku vrchních pater. Pak se stává, že hlavní případně oddílové překopy jsou situovány půdorysně pod sebou. Tím se vytváří mohutné ochranné pilíře překopů, které sahají od nejspodnějšího patra až k pokryvnému útvaru. Jako příklad je možno uvést hlavní severní nebo západní překopy v Dole Doubrava. To je pak příčinou častých zmahacích prací na těchto překopech, kdy náklady dosahují milionových částek, nehledě přitom na možné nebezpečí důlních otřesů v blízkosti působení hran-okrajů ponechaných pilířů. Závěrem je třeba dodat, že v uváděném článku bylo možno uvést asi polovinu příkladů a to těch nejzajímavějších ověřování různých způsobů dobývání ochranných pilířů překopů a svážných. Současně ještě byla další část, která byla zpracována pouze jako návrhy nebo projekty. K uváděným způsobům je třeba dále dodat, že ověřování se uskutečnilo převážně v podmínkách, kdy mocnost dobývané sloje dosahovala maximálně 1,5m. Pouze v jednom případě a to při nadrubání okrajem porubu, byla mocnost kolem 3m. Tento bezpečně ověřený a ekonomicky výhodný způsob byl nabízen na jednom nejmenovaném dole pro nadrubání překopu ze vzdálenosti 20m ze 40.sloje o mocnosti kolem 3m. Z nepochopitelných důvodů byl odmítnut. Je to škoda, když si uvědomíme, že značná část nákladů na výzkum dobývání ochranných pilířů překopů a svážných byla financována z prostředků OKD. Při dobývaní slojí o větší mocnosti by bylo možno doporučit způsob podrubání překopu širokým pásem znázorněným na obr. 5 a způsob ochrany podrubávaného překopu redukovaným podpěrným pásem znázorněným na obr.11.

Literatura

/1/ POŽÁR, J.: Současné možnosti dobývání uhelných zásob v ochranných pilířích překopů. Uhlí, rudy, geologický průzkum, č.9, 2006, s. 25-30

/2/ POŽÁR, J.: Strategie vedení a ochrany dlouhých důlních děl. Dílčí výzkumná zpráva 1985, závěrečná výzkumná zpráva 1987, VVUÚ Ostrava-Radvanice

/3/ POŽÁR, J.-LUCÁK, O.: Konvergencija gornych vyrabotok opreděljaemaja vlianiem dobyči (Konvergence důlních děl ovlivněných dobýváním). VII. mezinárodní kongres o důlním měřictví, Petrohrad 1988

/4/ POŽÁR, J.-KLÁT, J.: Metoda orientačního výpočtu svislé složky posunutí podrubávaných a nadrubávaných dlouhých důlních děl. 4 vědecká konference VŠB 1990

/5/ POŽÁR, J.: Přípravna díla umístěná mimo připravovanou sloj. Rozborová studie 1978, závěrečná výzkumná zpráva 1981, VVUÚ Ostrava-Radvanice

/6/ SCHREIBER, P.-POŽÁR, J.-ŠŇUPÁREK,R.: Ochrana překopu 0651 úzkým pásem při jeho nadrubání z malé vzdálenosti v Dole J. Fučík, závod 1. Uhlí č1, 1990, s. 15-21

/7/ ČIKL, J.-POŽÁR, J.-LUCÁK, O.: Výzkum měření svislé složky pohybu a konvergence dlouhých důlních děl. 8. mezinárodní konerence Hornická Ostrava 1993, oblastní výbor Hornické společnosti ČSVTS Ostrava

/8/ POŽÁR, J.:Předchozí a následná likvidace ochranných pilířů překopů včetně provozního ověření. Ochrana svážných jako základny pro přípravu sloje k dobývání. Závěrečná výzkumná zpráva 1981, doplňující výzkumná zpráva 1981, VVUÚ Ostrava-Radvanice

/9/ POŽÁR, J.-LUCÁK, O.: Ochrana podrubávaných překopů 20432 a 20432.0. Celostátní konference Aktuální problémy hornictví, VŠB Ostrava a Správa OKD,a.s., Malenovice 1992

/10/ POŽÁR, J.-KLÁT, J.-BLAHUT, J.:Nový způsob ochrany překopu při podrubání ze vzdálenosti 2,5m, ověřený v Dole Vítězný únor v OKD, UHLÍ č. 11, 1982, s. 455-458

/11/ LUCÁK, O.: Nové způsoby měření a prognózy konvergence. Doktorská disertační práce, Havířov 1990

/12/ POŽÁR, J.-KLÁT, J.:Ohnepfielergewinnung der Kohlenflöze in der Nähle von Querschlägen (Bezpilířové dobývání slojí v blízkostí překopů). VIII. mezinárodní důlně -měřický kongres v Lexingtonu (Kentuky) USA, 1991