Konvergence nebo-li sbližování stropu a počvy případně boků důlního díla, je nejvýznamnější a nejčastěji měřený geomechanický parametr pro posouzení stability překopů a chodeb, nacházejících se ve vlivu dobývacích prací. Rozhodující je především svislá konvergence a to jak z hlediska posouzení napěťo-deformačních procesů v horském masívu tak také z hlediska zachování potřebné provozuschopnosti těchto důlních děl. Pro výpočet výsledné svislé konvergence byla vypracována statisticko-empirická metoda, pomocí které lze rychle a jednoduchým postupem vypočíst její hodnotu. Metoda je určena především pro dobývání ochranných pilířů překopů tj. při jejich nadrubání nebo podrubání nebo také při dobývání ochranných pilířů svážných – hlavních přípravných důlních děl. Tím, že si předem vypočteme výslednou hodnotu svislé konvergence překopu nebo chodby před jeho ovlivněním dobýváním, můžeme pak následně navrhnout vhodná ochranná opatření případně způsob dobývání, tak abychom zajistili jejich potřebnou provozuschopnost. Tuto metodu je možno také uplatnit při projektování otvírky, přípravy a dobývání, kdy je potřebné stanovit profil, výztuž a ochranná opatření v případě ovlivnění překopu nebo chodby dobýváním. Metodu lze uplatnit pro nadloží pravidelně zavalující o úklonu vrstev od 0o do 15o vyjímečně až 30o a je vhodná především pro úložní podmínky ostravsko-karvinského revíru.

Podstata metody

Přesto, že tato metoda byla vytvořena v dřívějším období, stále neztrácí na aktuálnosti /1,2/. Při jejím sestavování byla využita data a hodnoty konvergence ze skutečných sledovaných případů, konkrétně z více jak 40ti ověřovacích provozů dobývání ochranných pilířů překopů a svážných a dalších případů sledování chodeb /3/. Ze sledovaných případů bylo získáno poměrně značné množství údajů o průběhu svislé konvergence. Jak ale bylo podrobným rozborem prokázáno, v úvahu bylo možno brát pouze hodnoty, které byly naměřeny na svornících ukotvených v hornině. Hodnoty naměřené na ocelové výztuži jsou totiž značně zkreslené deformacemi této výztuže a je třeba je považovat za hrubě orientační./4/ Pozorováním bylo prokázáno, že když se dlouhé důlní dílo dostane do vlivu dobývacích prací dochází k vtlačování ocelové výztuže do nezaložených prostor za výztuží a to obvykle ve stropu. Pak měříme-li konvergenci na výztuži naměříme dokonce roztažení tj. divergenci. Přitom na tom samém místě měření na svornících vykazuje konvergenci. Snahou bylo, hodnoty konvergence zpracovat tak, aby vytvářely schematickou představu o působení postupujícího porubu na nadrubávaný nebo podrubávaný překop případně na svážnou nebo porubní chodby. Byl sestaven empirický funkční vztah, uváděný na obr.1, který vychází z Hookeova zákona a to, že deformace, v našem případě svislá konvergence, je přímo úměrná primárnímu a přídatnému napětí a nepřímo úměrná pevnosti hornin v blízkosti překopu nebo chodby. Primární napětí je formulováno jako součin hloubky překopu nebo chodby pod povrchem a průměrné měrné tíhy nadložních hornin. Přídatné napětí, které vyvolají dobývací práce, je vyjádřeno formou zvýšení primárního napětí jako násobek součinitele svislé konvergence a druhé odmocniny z dobývané mocnosti sloje a koeficientu způsobu likvidace vyrubaného prostoru. Součinitel svislé konvergence charakterizuje napěťo-deformační změny v horského masivu, které způsobí ve svém okolí postupující porub. Jeho průběh je pro nadrubané a podrubané překopy a chodby znázorněn na obr.2 a pro ovlivněné svážné-hlavní přípravná důlní díla (základny) v předpolí porubu na obr.3. Vypočítal se tak, že se do funkčního vztahu uváděného na obr.1 dosazovaly z uskutečněných měření hodnoty jednotlivých parametrů jako svislá konvergence, hloubka pod povrchem, mocnost sloje atd. Pak se vypočetly hodnoty součinitele svislé konvergence a ty se vynášely dle polohy nadrubaného nebo podrubaného překopu případně chodby a svážné v okolí postupujícího porubu. Z takto vyznačených hodnot se následně vytvářely izolinie tohoto součinitele jak znázorňuje obr.2 a 3. Rozborem bylo zjištěno, že na výslednou hodnotu svislé konvergence má vliv především:
-pevnost hornin v blízkosti překopu, svážné nebo chodby,
-poloha překopu,svážné nebo chodby k ovlivňujícímu porubu.

Pevnost hornin v blízkosti překopu, svážné nebo chodby

Pevnost hornin v tlaku v blízkosti překopu, svážné nebo chodby obloukového průřezu s ocelovou výztuží se stanoví dle schématického příkladu geologického profilu a funkčního vztahu uvedeného na obr. 4. Kde značí: uks – pevnost hornin v tlaku v blízkosti důlního díla/MPa/. Za důlní dílo se v daném případě považuje překop, svažná a chodba.

fs, fb, fp – bezrozměrný koeficient podílu vlivu pevnosti hornin jednotlivých částí překopu, svážné nebo chodby na svislé konvergenci. Dle výsledků rozborů svislé konvergence překopů vyražených v stejnorodých horninách/4/, byly stanoveny pro strop fs = 0,25, pro boky fb = 0,1 a pro počvu fp = 0,65

msi, mbi, mpi – mocnost horninových vrstev/m/ ve stropě, bocích a počvě, měřeno ve vertikální ose překopu, svážné nebo chodby.Vrstvy o menší mocnosti jak 0,3m se připočtou k sousední vrstvě s bližší hodnotou pevnosti.

vsi, vpi – vzdálenost horninových vrstev/m/ od okraje stropu – vsi a okraje počvy – vpi překopu, svážné nebo chodby. Vychází se z předpokladu, že jednotlivé horninové vrstvy se na hodnotě uváděné pevnosti hornin v tlaku podílejí nepřímo úměrně jejich vzdálenosti od okraje důlního díla. Pro výpočet se uvažují horninové vrstvy ve stropu do výšky rovné 1,5 násobku a v počvě do hloubky 3 násobku šířky důlního díla měřeno na počvě. Tento postup byl stanoven dle rozboru výsledků měření pomocí tzv. dlouhých svorníků /5/.

usi, ubi, upi – pevnost horninových vrstev v tlaku/MPa/. Pevnost se určí laboratorně nebo některou z expresních metod, případně odborným odhadem. Při odborném odhadu je možno vycházet z průměrných hodnot v MPa a to pro uhlí 25, jílovce 50, prachovce 70, pískovce jemnozrnné 110, střednězrnné 90, hrubozrnné 80, slepence drobnozrnné 90 a středně zrnné 85. Při určování pevnosti je třeba přihlédnout k celkovému stavu horninové vrstvy tj. k její vrstevnatosti, trhlinovatosti, zvodnění, porušení tektonikou případně vlivem dřívějších dobývacích prací a hodnotu pevnosti přiměřeně snížit a to v rozsahu 10 až 30, vyjímečně 50%.

n – počet horninových vrstev ve stropu, bocích a v počvě

Poloha překopu, svážné nebo chodby k ovlivňujícímu porubu

Poloha překopu, svážné nebo chodby k ovlivňujícímu porubu má rozhodující vliv na výslednou hodnotu svislé konvergence. Velikost tohoto vlivu se určí dle: ko – bezrozměrného součinitele svislé konvergence.
Výpočet a průběh součinitele svislé konvergence byl již blíže objasněn a je znázorněn na obr. 2 a 3, případně také na obr. 5. Rozbor naměřených hodnot svislé konvergence jednoznačně prokazuje, že průběh součinitele svislé konvergence je závislý na typu nadloží dobývané sloje. Je řada metod pro jeho stanovení. Z hlediska vlivu dobývání na důlní díla se jeví jako nejvhodnější zařazení do tří typů a to:
- předčasně zavalující (bořivé),
- pravidelně zavalující (snadno),
- opožděně zavalující (pevné).

V současné době se v OKR vyskytují pouze dva typy nadloží a to pravidelně zavalující a opožděně zavalující. Závažným nedostatkem současně používané metodiky ale je, že nedokáže typ nadloží jednoznačně prokázat a to proto, že pro ohodnocení se bere v úvahu pouze oblast zavalování nadloží, která sahá asi do 10ti násobku efektivní dobývané mocnosti sloje. Za efektivní dobývanou mocnost sloje, jak známo se považuje násobek mocnosti dobývané sloje a bezrozměrného koeficientu likvidace závalu, při dobývání na zával dosahuje 1,0 a při foukané základce 0,5. Při 10ti násobku této mocnosti se stává, že nadloží, které bylo původně označeno jako pravidelně zavalující se později projeví jako opožděně zavalující/6,7/. Důvodem je, že se nebere v úvahu ještě také pásmo zalamování a rozvrstvování, které je nad pásmem zavalování a sahá do nadloží do vzdálenosti asi 50ti násobku efektivní dobývané mocnosti sloje. Pro označení nadloží jako opožděně zavalující je totiž rozhodující přítomnost pevné celistvé horninové vrstvy o větší mocnosti, jak bylo prokázáno rozborem v literatuře/7/. Tato vrstva je jakousi vůdčí a rozhodující složkou, která určuje typ nebo-li charakter tohoto nadloží. V bezprostředním nadloží dobývané sloje to může být 5m mocná vrstva a více. Může to být také souvrství dvou pevných vrstev jako např. pískovce a prachovce. V případě, že se uvedená vrstva nachází v blízkém nebo vyšším nadloží pak její mocnost musí být rovna nebo vyšší jak mocnost mezivrství mezi touto vrstvou a dobývanou slojí. Při podrubávání této vrstvy dochází k jejímu porušování ve velkých blocích.To způsobí v porubu opožďování závalu případně projevy tzv. periodických tlaků a nebo také důlní otřesy. Ostatní nadloží složená ze střídajících se vrstev jílovců a méně mocných vrstev prachovců a pískovců do výše 50ti násobku efektivní dobývané mocnosti sloje lze označit za pravidelně zavalující. V případě, že je dobýván porub s opožděně zavalujícím (pevným) nadložím nebo podložím, dojde v průběhu dobývání k porušení tohoto nadloží a to do výšky 50ti násobku a u podloží k 10ti až 15ti násobku mocnosti dobývané sloje a lze je při následujícím dobývání (např. níže položené sloje) považovat již za nadloží (podloží) pravidelně zavalující. Typ podloží nemá na hodnotu součinitele svislé konvergence mimořádný vliv a to proto, že převládá vliv typu nadloží. Napěťo-deformační proces při dobývání totiž probíhá především v nadloží dobývané sloje a ten se pak přenáší do podložních vrstev. Dokazuje to průběh měření konvergence, kdy největší hodnoty při nadrubání lze zaznamenat v předpolí porubu. Po přímém nadrubání se objeví už jen asi 15% hodnoty celkové konvergence. Také hodnota zdvihu je v porovnání s hodnotou poklesu při ovlivnění dobýváním čtyřikrát menší, jak lze prokázat pozorováním/8/. . Průběh součinitele svislé konvergence bylo možno sestavit pouze pro nadloží pravidelně zavalující, pro které bylo dostatečné množství dat. Pro nadloží opožděně zavalující lze pouze uvést některé předpoklady jeho průběhu. Následující část se stručně postupně zabývá průběhem uváděného součinitele pro nadrubaná a podrubaná důlní díla, pro svážné a v okolí okraje ponechaného pilíře v sousední dobývané sloji.
Průběh součinitele svislé konvergence pro nadrubaná a podrubaná důlní díla je znázorněn na obr. 2. Důlními díly jsou v daném případě myšleny především překopy a chodby. Uvedený obrázek schématicky znázorňuje podélný svislý řez směrně postupujícím porubem ve směru úklonu vrstev, kolmo na postup porubu. Důlní díla zde mohou být vyražena v nadloží nebo v podloží porubu a to buď ve směru vrstev nebo kolmo a také diagonálně na tento směr. Přitom také mohou měnit polohu výškově vzhledem k rovině dobývané sloje. Takže pro určité úseky staničení důlního díla bude třeba samostatně stanovit hodnotu součinitele svislé konvergence a případně také vypočítávat pevnost hornin v blízkosti důlního díla. Přitom poloha důlního díla na obr. 2 je vztažena k rovině sloje. Z výsledků pozorování lze totiž prokázat, že vlivy dobývání při ležmém uložení slojí se šíří především kolmo na rovinu sloje (na vrstevnatost). Polohu díla je třeba vztahovat k okraji pilíře, a to buď dobývaného porubem u stařin (výdušné chodby), a nebo k k nově vznikajícímu za porubem (těžní chodba), a to podle toho, ke kterému pilíři je dílo blíže. Graf na obr. 2 platí pro poruby délky 80 až 150m, přičemž je třeba střední část (mezi +40m až –40m) buď vypouštět nebo prodlužovat. Schéma znázorňuje porub, kdy na jedné straně jsou stařiny a na druhé pilíř. V případě, že je dobýván první porub v dané oblasti bude průběh izolinií stejný na obou stranách jako v okolí těžní chodby. Obdobně by tomu bylo v případě, když bude dobýván ponechaný pilíř, kdy na obou stranách bude stejný průběh jak v okolí výdušné chodby. Průběh izolinií kolem těžní chodby (vznikající pilíř) lze také uplatnit pro zastavený porub v jeho předpolí. Průběh součinitele svislé konvergence na obr.2 pro pravidelně zavalující nadloží je významný v tom, že v blízkosti okraje vznikajícího pilíře (u těžní chodby) se nacházejí dvě minima deformací a to v podloží, výrazné pod okrajem vyrubané sloje, který není zcela vyplněn zavalenými nadložními horninami a méně výrazné v nadloží. Je to způsobeno jakýmsi převisem horninových vrstev nad vyrubaným okrajem sloje, které v nadloží nejsou ještě zcela porušeny ohybem směrem do poklesové kotliny a v podloží tím, že zde nedochází k úplnému přenosu napětí z nadloží do podloží dobývané sloje. Tato minima deformací lze výhodě využít při nadrubání směrně vyražených překopů v podloží (případně i pro umístění chodeb v podložní blízké sloji) a také při podrubání překopu v nadloží. Pro nadloží opožděně zavalující, lze předpokládat zvýšený dosah dobývání v oblasti nově vznikajícího pilíře (u těží chodby) a to v rovině sloje až a -100 vyjímečně -150m a při nadrubání do hloubky až –150 vyjímečně -200m. V střední části přímého podrubání by pak měly být snížené hodnota součinitele. Při opakovaném podrubání zde dochází obvykle k tzv. aktivaci stařin, kdy se mohou objevit zvýšené deformace důlního díla a nadloží, které bylo již porušeno předchozím podrubáním se chová jako pravidelně zavalující. Průběh součinitele svislé konvergence pro svážné – hlavní přípravná důlní díla (základny) je uveden na obr. 3. Je znázorněný v rovině dobývané sloje v předpolí porubu. Schéma zachycuje stav, kdy zásoby kolem výdušné chodby směrem ke svážné byly již vyrubány. V případě, že k tomu ještě nedošlo je průběh součinitele stejný jak v místech těží chodby a maximum deformací lze očekávat uprostřed svážné. Vzdálenosti jsou vztahovány k okrajům porubu a při větší délce porubu se postupuje obdobně jako u nadrubaných a podrubaných důlních děl. V případě opožděně zavalujícího nadloží lze očekávat větší dosah deformací do předpolí porubu a to až 100m a také v celé svážné. Součinitel svislé konvergence pro porubí chodby byl předběžně stanoven pro chodby ovlivněné dobýváním z jedné strany (těžní chodby). Pro udržované za porubem a chráněné plotem (z dřevěných stojek) byla stanovena hodnota 6 a pro chráněné hráněmi hodnota 5. Průběh součinitele svislé konvergence v okolí okraje ponechaného pilíře dříve dobývané sloje je znázorněn na obr. 5. Jedná se o svislý řez ve směru úklonu sloje, kde vzdálenosti jsou vztahovány k okraji pilíře a měřeny rovnoběžně s rovinou sloje. V případě, že se důlní dílo dostane mimo již uvedené vlivy dobývaní ještě do oblasti vlivu okraje ponechaného pilíře je třeba k již vypočtené konvergenci způsobené vlivy dobývání připočíst ještě další konvergenci, která vznikne působením okraje ponechaného pilíře dříve dobývané sloje. Vypočte se tak, že do uváděného funkčního vztahu na obr. 1 se dosadí mocnost dříve dobývané sloje v místě ponechaného pilíře a součinitel svislé konvergence z dosahu vlivu ponechaného pilíře do kterého se důlní dílo dostalo. Ostatní činitelé ve funkčním vztahu jako hloubka díla pod povrchem a pevnost hornin v okolí důlního díla se nemění. V případě, že nadloží je opožděně zavalující, bude větší dosah součinitele dále od okraje pilíře směrem v pilíři a také pod jeho okrajem do podloží až -100m a více.

Snížení a zvýšení hodnoty součinitele svislé konvergence je třeba provést v případě, že je výztuž důlního díla zesílena a nebo dílo oslabeno. Snížení hodnoty součinitele v %

- zahuštěné ocelové oblouky na vzdálenost 0,5m	30
- zesílení polygonovou výztuží	30
- zesílení středními hydraulickými stojkami	30
- zesílení středními dřevěnými stojkami	20

Zvýšení hodnoty součinitele v%

- v místech kříže	20 až 40
- v místech odbočky	10 až 20
- v místech výklenku	5 až 10

Postup výpočtu svislé konvergence překopů a chodeb ovlivněných dobýváním

Jak již bylo uvedeno při výpočtu svislé konvergence překopů a chodeb se postupuje podle empirického funkčního vztahu uvedeného na obr.1. Pro rychlé stanovení svislé konvergence je možno využít nomogramu na tomto obrázku. Svislou konvergenci lze upřesnit následovně: ks – svislá konvergence důlního díla/%/. V daném případě se za důlní dílo považují překop, svážná nebo chodba. Uvádí se v % původní (neovlivněné) výšky vyraženého profilu důlního díla. Jedná se o 90 až 95% výsledné hodnoty svislé konvergence po doznění vlivu dobývání. Je to výsledek několikaměsíčního působení normálového a tangencionálního napětí na důlní dílo, kdy se směr jejich působení v průběhu ovlivnění dobýváním může měnit. Dochází k tomu v naprosté většině případů v době, kdy po ovlivnění překopu nebo chodby porubem např. po jejich nadrubání nebo podrubání, se porub půdorysně vzdálí alespoň 200m a nebo, když byl porub v blízkosti překopu nebo chodby ukončen a od jeho ukončení uplynuly tři měsíce. Hodnota svislé konvergence je v procentech výšky překopu nebo chodby a to proto, že výška uváděných důlních děl je rozdílná a to jak místně tak pro různé profily, to by pochopitelně mělo vliv na hodnotu konvergence stanovenou v cm nebo mm. Jak již bylo uvedeno je to hodnota konvergence vyraženého profilu překopu nebo chodby tj. měřená na hornině nebo svornících ukotvených v hornině. Pro stanovení konvergence měřené na výztuži je třeba zohlednit způsob a kvalitu založení mezi výztuži a vyraženým profilem, kdy při ovlivnění dobýváním dochází při ocelové výztuži k jejímu vtlačování do založených prostor za výztuží. V případě, že je třeba také stanovit hodnotu vodorovné konvergence dosahuje obvykle v průměru jednu čtvrtinu hodnoty svislé konvergence, jak bylo prokázáno rozborem uvedeným v literatuře /4/. Rozhodující přitom je, jaké horniny tvoří boky důlního díla. Jsou-li to horniny o nižší pevnosti jako např. uhelná sloj, může se poměr vodorovné a svislé konvergence zvýšit až na jednu polovinu, vyjímečně i více. Určení a upřesnění dalších činitelů v empirickém funkčním vztahu, kteří nejvýznamněji ovlivňují hodnotu svislé konvergence a to ko-součinitel svislé konvergence a uks-pevnost hornin v tlaku v blízkosti důlního díla bylo již provedeno v předchozí části. Zbývají činitele lze stanovit následovně:
uo - objemová tíha nadložních hornin /0,025MNm-3/. Je to průměrná měrná tíha všech nadložních hornin tj. nejen karbonských, ale také pokryvného útvaru, kterou lze pro podmínky ostravsko-karvinského revíru považovat za konstantní.
H – hloubka důlního díla pod povrchem /m/. Sledované případy ovlivnění překopů a chodeb dobýváním, které sloužily jako podklad pro vytvoření této metody se nacházely v hloubce přibližně 600 až 1000m pod povrchem.
m – mocnost dobývané sloje /cm/. Je to celková mocnost tj. včetně případně dobývaných uhelných proplástků.
kz – koeficient způsobu likvidace vyrubaného prostotu /cm-1/. Koeficient se stanoví dle způsobu likvidace vyrubaného prostoru. Při dobývání na zával je roven 1 a při dobývání s foukanou základkou je jeho velikost 0,5.
Jako příklad výpočtu svislé konvergence je a obr. 1 v nomogramu uveden případ ovlivnění překopu v hloubce 750m pod povrchem ze sloje o mocnosti 1m dobývané a zával s pevností hornin v okolí překopu 30MPa a při součiniteli svislé konvergence 3. To např. odpovídá podrubání překopu středí částí porubu ze vzdálenosti 35 až 40m dle obr. 2. Výsledná svislá konvergence by pak byla asi 17% vyraženého profilu překopu. Přepočteno na dříve používaný profil obloukové ocelové výztuže K12 představovalo by to asi 54cm. Tuto hodnotu lze považovat pro překop za nepříznivou. Jako další příklad je možno uvést podrubání směrně vyraženého překopu v hloubce 800m pod povrchem ze sloje o mocnosti 2m s pevnosti hornin v okolí překopu asi 60MPa. Přímo podrubávaný překop ze vzdálenosti 35 až 40m by se dle obr. 2 nacházel u okraje pilíře u těžní chodby ve vzdálenosti asi 20m tedy v místě předpokládaného minima deformací, kde je součinitel svislé konvergence 2. Pak svislá konvergence bude 9% vyraženého profilu v přepočtu na profil K12 asi 30cm. Vzhledem k tomu, že by se mohlo jednat o výdušný překop s dopravou materiálu po drážce je uvedená svislá konvergence přijatelná.

Dobývání případně ponechání ochranného pilíře překopu nebo svážné

Vzhledem k různorodým úložním podmínkám bude nutno každý případ ovlivnění překopu nebo svážné dobýváním řešit individuálně. U překopů mohou vzniknout dva základní případy vzájemné polohy překopu a porubu a to překop bude vyražen:
- ve směru vrstev,
- napříč směru vrstev.
V případě směrně vyraženého překopu, je vhodné jej umístit v době otvírky pod sloj o větší mocnosti. To pak umožní jeho nadrubání okrajem porubu. Překop se bude nacházet v oblasti minima deformací jak je zřejmé z obr. 2. Tato metoda je vhodná pro všechny mocnosti sloje a byla několikrát úspěšně ověřena v OKR. K deformacím překopu nedojde ani v době dobývání dalšího sousedního porubu, jak je zřejmé z další následné polohy překopu u výdušné chodby na obr. 2. Místo minima deformací v podloží dobývané sloje u okraje pilíře u těžní chodby je vhodné také pro umístění porubních chodeb v blízké podložní sloji. Při podrubání směrně vyraženého překopu lze uplatnit metodu podrubání širokým pásem a to jedním nebo dvěma poruby o šířce alespoň 150m. Přitom překop se bude nacházet v oblasti nevýrazného minima v nadloží, jak znázorňuje obr. 2. Celý případ je třeba předem dobře zvážit a provést předběžný výpočet svislé konvergence. U překopů vyražených napříč směru vrstev v místech jejich průniku s dobývanou slojí bude pravděpodobně nutné vymezit ochranný pilíř a to s využitím průběhu svislé konvergence pro svážné na obr. 3 a také pro nadrubaná a podrubaná důlní díla obr. 2. Pro ostatní případy nadrubání a podrubání překopu je třeba vypočíst hodnoty svislé konvergence dle obr 1 a 2 a pokud budou dosahovat nepřípustných hodnot a to ani po zesílení výztuže, pak vymezit ochranný pilíř. Při dobývaní ochranného pilíře svážně byla v OKR úspěšně ověřena metoda natáčení porubu, která spočívá v tom, že svážná je postupně zatěžována nižšími hodnotami předporubního napětí. Je to obdoba, jako když porub přechází přes tektonickou poruch, kdy nesmí být pilíř porubu rovnoběžný s touto poruchou. Metoda byla ověřována pro mocnosti dobývané sloje kolem 1m. Pro větší mocnosti bude pravděpodobně nutné vymezit ochranný pilíř dle obr. 3.

Závěr

Uváděná statisticko-empirická metoda pro výpočet výsledné hodnoty svislé konvergence překopů, svážných a chodeb ovlivněných dobýváním byla zatím sestavena pro nadloží pravidelně zavalující, pro které bylo dostatečné množství statistických dat. Čím více bude k dispozici potřebné množství dat, především pro nadloží opožděně zavalující, tím bude metoda přesnější. Na závěr je třeba dodat, že uvedená metoda je dosud stále jedinou metodou pro výpočet výsledné svislé konvergence při ovlivnění důlních děl dobýváním a to s ověřenou přesností odchylky od naměřené hodnoty 30%. To je třeba považovat za úspěch, protože známé používané matematické metody nedokáží konvergenci vypočíst ale pouze jen napětí.

Literatura

/1/ POŽÁR, J.: Strategie vedení a ochrany dlouhých důlních děl. Dílčí výzkumná zpráva 1985, závěrečná výzkumná zpráva 1987, VVUÚ Ostrava-Radvanice

/2/ POŽÁR, J.-LUCÁK, O.: Konvergencia gornych vyrabotok opreděljaemaja vlianiem dobyči (Konvergence důlních děl ovlivněných dobýváním). VII. mezinárodní kongres o důlním měřictví, Petrohrad 1988

/3/ LUCÁK, O.-POŽÁR, J.:Pozorování účinnosti nejpouživanějších a nejnovějších způsobů ochrany chodeb při jejich dvojím použití, ověřovaných v těžní chodbě 352476 v Dole František. Zakázka č. 70/90 pro odbor 10-VVUÚ, Projekt 1990 a dílčí zpráva 1991, OKD,a.s.-Důl František a VVUÚ Ostrava-Radvanice

/4/ ČIKL. J.-POŽÁR, J.-LUCÁK, O.: Výzkum měření svislé složky pohybu a konvergence dlouhých důlních děl. 8. mezinárodní konference Hornická Ostrava 1993, oblastní výbor Hornické společnosti ČSVTS Ostrava

/5/ RAŠKA, T.-POŽÁR, J.-MIKULENKA, V.: První zkušenosti s metodou sledování vlivu dobývacích prací na důlní díla pomocí dlouhých svorníků v ostravsko-karvinském revíru. UHLÍ, ročník 28, č.1, 1980, s. 11 až 16

/6/ POŽÁR, J.-POTOMÁK, V.-ŠELEŠOVSKÝ, P.-KOWAL, V.: Možnost prognózy důlních otřesů v uhelných dolech z kontinuálních konvergenčních měření. Uhlí, rudy geologický průzkum č. 10, 2005, s. 28 až 35

/7/ POŽÁR, J.-POTOMÁK, V.: K mechanizmu vzniku důlních otřesů v uhelných dolech ČR. Uhlí, rudy, geologický průzkum č. 1, 2012, s. 10 až 13

/8/ POŽÁR, J.-KLÁT, J.: Metoda orientačního výpočtu svislé složky pohybu podrubaných a nadrubaých dlouhých důlních děl. 4. vědecká konference VŠB Ostrava 1990