Důlní otřesy jsou dlouholetým závažným problémem světového hornictví, především v uhelných dolech. V českem hornictví se řeší více jak 100 let. Za tuto dobu byla ověřována řada metod a opatření, jak důlním otřesům otřesů zabránit a nebo omezit jejich následky. Žádná z těchto metod a opatření nebyla dosud tak účinná, aby výskyt a následky důlních otřesů významně omezila. Předkládaný článek se zabývá další možností omezení následků důlních otřesů a to umělým vyvoláním důlního otřesu rezonancí mechanického vlnění.
Jak prokazují současné poznatky, lze za hlavní příčinu důlních otřesů považovat pevné horninové vrstvy o větší mocnosti v nadloží důlních děl/1/. K důlním otřesům dochází tím, že v průběhu dobývání a nebo ražení důlních děl se v těchto vrstvách hromadí značné napětí, které způsobí jejich náhlé porušení-zalomení v jejich vrchní části. Porušená-ulomená část pevné horninové vrstvy pak náhle dolehne do oblasti a způsobí dynamickým rázem porušení hornin především uhelné sloje, která má nejmenší pevnost a tím dojde k devastaci důlních děl, která se zde nacházejí. Jsou pak dva možné způsoby, jak důlním otřesům zabránit a nebo jejich následky omezit. Jeden je, že se pokusíme snížit pevnost pevné nadložní vrstvy a druhý, že tuto vrstvu uměle porušíme, tedy, že vyvoláme řízený důlní otřes.
Účinně můžeme pevnost pevné vrstvy snížit nadrubáním nebo podrubáním ze sousední sloje. To je však možné jen v některých případech. Další možnost snížení pevnosti pevné vrstvy je vysokotlaké zavlažování. Tato metoda, jak ukazují zkušenosti, nebývá vždy dostatečně účinná.
Druhý způsob, kdy se pokusíme o umělé vyvolání důlního otřesu, je zatím jeden a to bezvýlomová otřasná trhací práce. Také tento způsob je poměrně málo účinný. K trhací práci je třeba dodat, že se jedná o bezvýlomovou trhací práci, kdy nedojde k přímému porušení pevné vrstvy v místě vrtů. Cílem je prostřednictvím rázu mechanického vlnění, který trhací práce v horninovém masívu vyvolá, porušit pevnou nadložní vrstvu, která je v blízkosti důlního díla v napjatém stavu. Mechanické vlnění lze ale pro porušení pevné nadloží vrstvy využít také tím, že vyvoláme jeho rezonanci. Rozdíl je v tom, že bezvýlomová trhací práce je jednorázovým impulsem mechanického vlnění, zatímco rezonanční vlněni bude probíhat v delším čase a může být proto účinnější jak se uvádí v následujícím článku.

Stručná charakteristika mechanického kmitání a vlnění

Úvodem bude vhodné si připomenout základní poznatky. Rozeznáváme mechanické kmitání a mechanické vlnění. V případě mechanického kmitání se jedná o kmitavý pohyb hmotného bodu nebo tělesa/2/. Klasickým příkladem je závaží jako hmotný bod, který je zavěšen na pružině, jak je uvedeno na obr. 1. Když jej vychýlíme tahem nebo tlakem z rovnovážné polohy začne kmitat. Tento pohyb můžeme znázornit v závislosti na čase křivkou. Přitom výchylka z rovnovážné polohy neboli amplituda A nám značí velikost neboli intensitu kmitání a perioda T čas jednoho kmitu. Počet kmitů za sekundu je pak frekvence kmitání. Na obr.1a je znázorněno pravidelné tj. harmonické kmitání. V praxi se však setkáváme s tlumeným kmitáním, jak uvádí obr. 1b, kdy vlivem odporu prostředí dochází ke snižování intenzity a frekvence. Jestliže působíme na kmitající těleso impulsy o stejné frekvenci jakou přirozeně kmitá, dojde k jeho značnému rozkmitání neboli rezonanci, jak zachycuje obr. 1c. To je pak zvláštní případ, který zasluhuje pozornosti. Zvláštní případ také nastane, když na kmitající těleso působíme např. dvěma druhy impulsů s frekvencí, která se velmi málo liší. Dochází pak k jejich skládání-interferencí, kdy výsledné kmitání se periodicky zvětšuje a zmenšuje. Toto složené kmitání nazýváme rázy. To znamená, že v určitém okamžiku dochází k vzájemnému rušení a v dalším okamžiku k dvojnásobnému zesílení.
K mechanickému vlnění dochází tehdy, když se kmitavý pohyb hmotného bodu neboli částice přenáší na sousední body, přitom hmotné body jsou vzájemně provázány nebo spojeny, to znázorňuje obr. 2a/3/. Muže se jednat o soustavu hmotných bodů, které tvoří např. horninu nebo betonové případně ocelové konstrukce ale také kapalinu nebo plyn. U hornin je nejčastější podélné vlnění, jak je uvedeno na obr. 2b, kdy částice kmitají ve směru postupu vlnění a příčné vlnění, kdy částice kmitají kolmo k postupu vlnění obr. 2c. Problematika mechanického vlnění je podrobně rozpracována v oboru stavitelství.

Poznatky ze stavitelství

Mechanické vlnění a především jeho rezonance může významně ovlivnit stabilitu stavebních objektů zvláště pak mostů jak je zřejmé z následujících příkladů. Nejčastěji se uvádí zřícení mostu Tacoma Narrows, který byl postaven přes Taconskou úžinu ve státě Washington v USA. Rozpětí visutého železobetonového mostu dosahovalo 850m a šířka 12m. Byl slavnostně otevřen 1. července 1940. Již po otevření stačily malé poryvy větru k jeho rozkmitání-vlnění. Rezonanční vlnění bylo tak značné, že na okrajích dosahovalo výškové vychýlení až 8m a způsobilo, že 7. listopadu 1940 se most zřítil. Celá událost byla podrobně zdokumentována a je možné se s ní seznámit na internetu.
Nejen v USA ale také u nás a dokonce v Ostravě došlo k zřícení mostu, které bylo způsobeno rezonancí mechanického vlnění/4/. V místech, kde je teď Sýkorův most stával řetězový most. Ráno 15. září 1886 při vojenské přehlídce po něm přejížděli jezdci 13. hulánského pluku, vojenské potahy a pochodovala vojenská jednotka. Došlo k rozkmitání mostu a jeho zřícení do Ostravice. Nešťastná událost, která si vyžádala několik mrtvých a raněných, je také zdokumentována na dobové fotografii v uváděné literatuře. Při hledání příčiny zřícení řetězového mostu se z počátku uvažovalo o špatné údržbě a korozi materiálu. Soud se nakonec přiklonil k názoru, že šlo o konstrukční chybu. To odpovídá současným poznatkům. Bylo totiž zjištěno, že určité typy stavebních konstrukcí jsou citlivé na některé frekvence mechanického vlnění jako je např. rytmický vojenský krok, pravidelné nárazy větru nebo mořských vln apod. Tato mechanická vlnění mohou vyvolat rezonanci a tím destrukci konstrukce. Proto máme ve vojenských předpisech ustanovení, že na mostě musí vojenská jednotka zrušit krok.
Ze stavitelství by bylo možné dále uvést četné případy, kdy projíždějící vozidla svými vibracemi narušila stabilitu okolních staveb a nebo kdy hydraulické lisy musí být patřičně izolovány, aby nedošlo k poškození budovy.

Poznatky z hornictví

Profesor Říman považoval pevnou horninovou vrstvu v nadloží porubu za jakousi tlakovou klenbu neboli most, který se na jedné straně opírá o uhelný pilíř a na druhé straně dosedá do závalu/5/. Schématicky je to znázorněno na obr. 3. V případě, že by se nám podařilo takovýto most rezonancí rozkmitat mělo by dojít k jeho zborcení neboli k umělému důlnímu otřesu.
Problematikou mechanického vlnění v horském masivu, jeho rezonancí a rázy a možností vzniku důlního otřesu se zabývá literatura/6,7/. Neřeší ale možnost vyvolání umělého důlního otřesu. Práce je především teoretického charakteru. Uvádí se, že horským masivem v oblasti ostravsko-karvinského revíru se neustále šíří mechanické vlnění, které má frekvenci převážně 1 až 10Hz. Jeho původcem mohou být trhací práce, vyuhlování kombajnů, porušování-zavalování nadložích vrstev dobývaných slojí případně aktivace tektonických poruch. Dochází pak k vzájemné interferenci těchto vlnění, které může vést k rezonanci a rázu a následně pak k důlnímu otřesu. Autor se přitom přiklání k názoru, že především rázy v horninovém masivu mohou být hlavní příčinou důlního otřesu. Výsledkem těchto úvah je model kmitající soustavy uhelná sloj-horninové vrstvy slojí sedlových vrstev. Přitom mohou nastat čtyři případy.
1. Ze vzdáleného zdroje se šíří vlnění, které rozkmitá hlaví nadloží sloje, kdy může dojít k rezonanci. Toto vlnění se přenese na přímé nadloží uhelné sloje a způsobí jeho porušení. V důsledku náhlého porušení přímého nadloží dojde k rázovému zatížení uhelné sloje a k důlnímu otřesu.
2. V tomto případě způsobí příchozí vlnění pouze zákmit hlavního nadloží, který následně poruší přímé nadloží sloje. To vyvolá zvýšené napětí rázem na uhelnou sloj, což způsobí důlní otřes.
3. Trhací práce velkého rozsahu vyvolá ráz v přímém nadloží a tím jeho porušení. Následně dojde k zvýšení napětí ve sloji a k důlnímu otřesu.
4. Statické zatížení přímého nadloží se zvyšuje při zmenšování plochy na kterou působí při dobývání zbytkových pilířů a nebo při dobývání k tektonické poruše To vyvolá náhle porušení stavebních jednotek horského masivu neboli důlní otřes.
V minulých letech byl ve Vědeckovýzkumném uhelném ústavu v Ostravě-Radvanicích vytvořen pracovní tým, který se zaměřil a porušování pevných hornin v nadloží porubu metodou rezonance mechanického vlnění s cílem vyvolání umělého důlního otřesu. Výsledkem práce tohoto týmu byl vynález na který bylo uděleno autorské osvědčení/8/. Předmětem vynálezu byl způsob porušování hornin a vytváření závalů v okolí porubu při určení místa a času koncentrace napětí v pohoří. Způsob se vyznačuje tím, že se pomocí budících zdrojů, které jsou rozmístněny mezi nadložím a podložím v prostorách porubu vyvolá mechanické vlnění hornin v okolí dobývané sloje. Podle účinků pozorovaných pomocí seismoakustického měření se mění frekvence, doba a intenzita mechanického vlnění, s cílem vyvolání rezonance okolní horniny a závalu. Budícími zdroji v porubu měly být upravené hydraulické stojky nebo elektrické případě mechanické vibrátory.
Příklad konkrétního provedení vynálezu/8/ s upravenými hydraulickými stojkami je znázorněn na obr. 4. Obrázek znázorňuje svislý řez porubem ve směru jeho postupu. Jako zdroj impulsů pro upravené hydraulické stojky 4 byl navržen hydraulický agregát pro důlní výztuž, který se umístí do bezpečné vzdálenosti od porubu. Agregát měl být upraven tak, aby vytvářel v hydraulickém obvodu pracovní kapaliny dynamické rázy v rozsahu frekvence asi 10 až 200 Hz s intenzitou úderu pro jednu hydraulickou stojku 4 v porubu asi 10 až 20 kN. Úprava by se provedla výměnou elektromotoru se stálými otáčkami za motor s otáčkami měnitelnými. Případná regulace tlaku v hydraulickém obvodu pracovní kapaliny je možná pomocí ventilu umístěného ve zpětné větvi před hydraulickým agregátem. Pro rozvod pracovní kapaliny by se použilo běžně užívaného vysokotlakého potrubí a rozvádějícího zařízení. Na obr. 4 je znázorněno rozmístění hydraulického vibračního zařízení v porubu. Pracovní kapalina je od hydraulického agregátu přiváděna vysokotlakou hadicí do středu porubu. Odtud se rozvádí pomocí přívodní rozváděcí hadicí 1 symetricky na obě strany porubu. Z této rozváděcí hadice 1 se potom jednotlivými připojovacími hadicemi 2 a plnícími pistolemi 3 přivádí do hydraulických stojek 4. Hydraulické stojky 4 jsou upravené běžně používané stojky. Jejich úprava spočívá v úpravě ventilového bloku. Přívod a vývod včetně na nich nasazených plnících pistolí 3 se upraví tak, aby se umožnil plynulý průtok pracovní kapaliny, proto se z ventilového bloku vyjme plnící ventil. Dynamické rázy z hydraulických stojek 4 se prostřednictvím kloubových ocelových stropnic 5 přenáší do nadloží porubu 13.Účinnost dynamických rázů a rozkmit nadloží 13 se měl sledovat seismoakusticky s ohledem na nejúčinnější frekvenční pásmo vlnění a na základě tohoto pozorování se měla provádět regulace kmitočtu dynamických rázů. Pro případné zesílení účinku je možné postavit několik vibračních stojkořadí 4. Z hydraulických stojek 4 se pracovní kapalina měla vest pomocí zpětných připojovacích hadic 6 a zpětné sběrné odváděcí hadice 7 do hydraulického agregátu. Připojovací hadice 2 a 6 jsou zavěšeny pomocí závěsu 9 na zesilovací pomocné výztuži, která je tvořena dřevěnou stropnicí 10 a hydraulickými stojkami 11. Pomocná výztuž vytváří chráněný prostor mezi závalem 15 a porubím prostorem pro hydraulický rozvod a zesiluje zajištění porubu, který je vybaven podpěrnou mechanizovanou výztuží 12.
Vedoucí pracovního týmu, kterým byl tehdejší ředitel Vědeckovýzkumného uhelného ústavu v Ostravě-Radvanicích si pozval odborníka z tehdejšího národního podniku Ostroje Opava, aby uváděný navrhovaný způsob porušování pevného nadloží posoudil. Ten usoudil, že zařízení je velmi obtížně realizovatelné a k realizaci jej nedoporučil. Tím celá akce skončila. Posuzujeme-li tento návrh se současného hlediska, můžeme dospět k názoru, že má celkem tři základní nedostatky. Prvním je jeho složitá realizace, která by navíc způsobovala zpomalení postupu porubu. Dalším je nebezpečí, že budící zdroje mohou porušovat bezprostřední nadloží porubu a tím v něm zhoršovat pracovní podmínky. Třetím nedostatkem je problematická účinnost dynamických rázů hydraulických stojek, které budou umístěny v porubu a budou tak značně vzdálené od místa koncentrace napětí neboli porušení-zalomení pevné vrstvy v nadloží. Podle současných poznatků dochází k porušení-zalomení pevné nadložní vrstvy o větší mocnosti v její vrchní části při namáhaní tahem v předpolí porubu/1/. Vzdálenost tohoto porušení-zalomení od zdroje dynamických rázů (hydraulických stojek v porubu) může být 30 až 100m případně i více. To pak může způsobit útlum mechanického vlnění nebo-li snížení účinnosti dynamických rázů.

Navrhované řešení porušovaní pevného nadloží, které je v napěťovém stavu rezonancí mechanického vlnění

Po zvážení všech uváděných současný poznatků bylo navrženo možné řešení porušování pevných hornin v nadloží důlního díla pomocí rezonance mechanického vlnění, které je předmětem užitého vzoru/9/. Jedná se o zařízení pro porušování pevných hornin, které jsou v napěťovém stavu v nadloží důlního díla způsobem vyvolávání mechanického vlnění, rázů a rezonance v pevných horninách. Zařízení se sestává z vysokotlakého pístového čerpadla s možností regulace otáček, dále pak z vysokotlakého potrubí a hadic pro rozvod pulzující kapaliny do jednoho nebo více vrtů. Vrty jsou situovány tak, aby ve směru k předpokládanému místu porušení pevných hornin se od sebe vzdalovaly a jejich směry vrtání svíraly úhel do 180o. Celý této systém je sestaven tak, že umožňuje vytváření mechanického vlnění, rázů a rezonance v pevných nadložních horninách. Toto zařízení odstraňuje všechny uváděné nedostatky způsobu dle vynálezu (8), jak jsou uváděny v předcházející kapitole.
Příklad uskutečnění technického řešení navrhovaného zařízení je znázorněn na obr. 5. Je to příklad, kdy se předpokládá nebezpečí důlního otřesu na chodbě porubu. Obrázek znázorňuje svislý podélný řez porubní chodbou v blízkosti porubu. Na obr. 2a je uvedena výchozí situace, kdy v chodbě 1 probíhají přípravné práce. V oblasti chodby se dle známých metod určí místo předpokládané koncentrace napětí neboli místo budoucího porušení 2 pevné nadložní horninové vrstvy 3. V daném případě to bude projev periodických tlaků, kdy dochází k periodickému porušování pevné nadložní vrstvy. U hlaví kladenské sloje to byl např. úsek po postupu porubu asi 30m. V těchto místech se pak z chodby 1 k místu budoucího porušení 2 pevné nadložní vrstvy 3 provedou dva vrty 4. Vrty 4 je třeba vrtat v dostatečném předstihu před postupujícím porubem 6. Směry vrtání vrtů 4 se budou od sebe vzdalovat tak, že budou svírat uhel do 180o 5. V místech, kde budou vrty 4 procházet méně pevnými horninami nebo v místech styků jednotlivých horninových vrstev bude nutno vrty 4 pažit, aby se zabránilo úniku pulzující kapaliny. Jakmile se postupující porub 6 přiblíží k místu předpokládaného porušení 2 dle obr. 2b, vyvolá v pevné vrstvě 3 napěťový stav. Do vrtů 4 pak bude pomocí pístového čerpadla vtlačována pulzující kapalina pod vysokým tlakem až 60Mp. Čerpadlo bude upraveno pro regulaci otáček od 50 do 2000 za min.. To vyvolá v pevné vrstvě postupné mechanické vlnění 7, které se bude mezi vrty sčítat a bude směřovat do místa předpokládané koncentrace napětí 2 pevné nadloží vrstvy 3. Podle účinků pozorovaných seismoakustickým a seismologickým měřením se budou měnit otáčky čerpadla a tím také pulsace kapaliny a následně frekvence a intenzita mechanického vlnění s cílem dosažení rázů a rezonance v pevné nadložní vrstvě až dojde k jejímu porušení-zalomení 2 a vyvolání umělého otřesu jak je zřejmé z obr. 2c.
Technické řešení tohoto způsobu bude reálné, lze totiž uplatnit systém vysokotlakého zavlažování nadložních hornin, úpravu bude vyžadovat pouze vysokotlaké čerpadlo na vtlačování kapaliny do vrtů. Zařízení je možno uplatnit také pro častější porušování pevné nadložní vrstvy 3, tak aby došlo např. ke dvěma méně nebezpečnějším důlním otřesů místo jednoho, který by způsobil velké devastace důlních děl.
Uváděný příklad umělého vyvolání důlního otřesu v oblasti porubní chodby je jedním z možných příkladů důlních otřesů v uhelných dolech. Dosud známé důlní otřesy je možno začlenit do následujících čtyř základních skupin a podskupin.

1. Otřesy při ražení důlních děl především chodeb
2. Otřesy vyvolané vlivem dobývání v porubu v okolních důlních dílech především v chodbách. Podskupiny budou otřesy v důlních dílech v předpolí porubu a otřesy v důlních dílech v ostatním okolí porubu.
3. Otřesy v porubních chodbách. Podskupiny budou otřesy v porubních chodbách vyražených podél stařin a v porubních chodbách podél kterých se ještě nedobývalo.
4. Otřesy v porubech. Podskupiny budou otřesy při rozvíjení porubů (u výchozí prorážky) a otřesy v porubech při dalším postupu (po prvním závalu).

V těchto skupinách a podskupinách se mohou uplatnit čtyři základní vlivy přídatných napětí.
- vliv dobývaní v porubu
- vliv okolních důlních děl
- vliv nadložních a podložních nevýrubů
- vliv tektoniky
Pro každý případ možného důlního otřesu bude pak třeba stanovit jeho mechanizmus vzniku a také postup jeho umělého vyvolání.

Další možný příklad uplatnění navrhovaného způsobu porušování hornin

Za příznivých okolností by bylo vhodné ověřit, zda by uváděný způsob porušování hornin, které jsou v napěťovém stavu bylo možno také uplatnit při vyvolání umělého zemětřesení. Jednalo by se o případy při mělkých zemětřeseních, kdy ohnisko zemětřesení není hluboko pod povrchem. Uplatnění by bylo možné především při tektonických zemětřeseních, kdy se zemské kry vzájemně posouvají nebo nasouvají a kdy v případě jejich vzájemného zaklínění lze dosáhnout jejích uvolnění. Přitom by bylo možno jedno velké nebezpečné přirozené zemětřesení uměle rozdělit na několik méně nebezpečných.
Postup vyvolání umělého zemětřesení by byl následující. Z povrchu by se zhotovily jeden nebo více vrtů situovaných tak, aby ve směru k předpokládanému ohnisku zemětřesení se od sebe vzdalovaly tak, aby jejich směry vrtání svíraly úhel do 180o. Do vrtů by byla pak vtlačována kapalina o vysokém tlaku pomocí pístového čerpadla s možností regulace otáček a intenzity tlaku. Cílem by bylo vytvoření mechanického vlnění a jeho sčítání v horském masivu. Podle účinků vznikajícího mechanického vlnění v horském masivu pozorovaných seismologickým a seismoakustickým měřením by se měnily otáčky čerpadla a intenzita tlaku a tím také pulsace kapaliny ve vrtech tak, aby se dosáhlo vyvolání rezonance mechanického vlnění a případě také rázů v horském masivu a následně umělého zemětřesení.

Závěr

Realizace porušování pevných nadložních hornin rezonancí mechanického vlnění by vyžadovala sestavení odborně zdatného týmu pracovníků z oboru geomechaniky, vysokotlakého zavlažování, seismologie a seismoakustiky. Z hlediska geomechaniky by bylo nutno řešit vliv celé řady činitelů jako např. vliv pevných nadložních vrstev o rozdílné pevnosti a mocnosti od 5 až do 100m, vliv různých kombinací nevýrubů slojí v nadloží, vliv tektonických poruch apod. Z hlediska vysokotlakého zavlažování bude nutná úpravu vysokotlakého pístového čerpadla a vyřešení zapažení vrtů. Z hlediska seismologie a seismoakustiky bude třeba určit způsob vybrání vhodné frekvence mechanického vlnění pro vznik rázů a rezonance. Při posouzení účinnosti uváděného způsobu se objevují pochybnosti, zda bude možno pouhou pulzací kapaliny ve vrtech narušit mohutné pevné nadložní vrstvy, když se to často nedaří bezvýlomovou trhací prací velkého rozsahu při použití několika set kilogramů trhaviny. Na druhé straně je třeba přiznat, že iniciátorem otřesu může být např. vibrace-vlnění v horském masivu způsobené vyuhlováním kombajnem, vrtání nebo sbíjení. K trhací prací je třeba ještě dodat, že se jedná o bezvýlomovou trhací práci, kdy k porušení pevného nadloží nedojde k přímému porušení v místě vrtu, ale prostřednictvím rázu obvykle ve vrchní části pevné nadložní vrstvy. Jedná se tedy v podstatě o stejný princip porušení jako u rezonance mechanického vlnění. Rozdíl je pouze v tom, že u bezvýlomové trhací práce jde o jednorázové vyvolání mechanického vlnění, zatím co rezonanční vlnění bude probíhat v delším čase, kdy může být účinnější. Dalším nedostatkem bezvýlomové trhací práce je, že většinou jde o současný odpal trhaviny ve všech vrtech, kdy lze předpokládat vzájemné rušení rázu mechanického vlnění. Jedinou cestou jak navrhovaný způsob porušování pevných nadložních hornin rezonancí mechanického vlnění ověřit je jeho realizace a ta by neměla být mimořádně náročná.

Literatura

/1/ POŽÁR, J.: Co je hlavní příčinou důlních otřesů v uhelných dolech ČR?
Internet www.geo-info.cz/odborna-cinnost-v-hornictvi/pricina-dulnich-otresu-v-uhelnych-dolech-cr

/2/ KOKTAVÝ, B.: Mechanické kmitání a vlnění, učební text pro studenty disertačního a denního studia. Akademické nakladatelství CERN,s.r.o. Brno, 1999

/3/ MULLER, K.-OKÁL, M.-HOFRICHTEROVÁ, L.: Základy hornické geofyziky, SNTL, ALFA, Praha 1985

/4/ NAVRÁTIL, J.: Historie zhroucení dvou ostravských mostů, Moravskoslezký deník, Ostrava 28. 12. 2010

/5/ ŘÍMAN, A.: Základy mechaniky hornin a důlních tlaků, SNTL Praha 1955

/6/ BUKOVANSKÝ, S.: Chování soustavy nadloží-uhelná sloj s využitím teorie rázu a rezonančního systému v protiotřesovém boji v podmínkách OKR, Vydavatelství a nakladatelství Kaustobiolit, s.r.o., Ostrava 2003

/7/ BUKOVANSKÝ, S.: Chování kmitající soustavy nadloží-uhelná sloj ohrožená horskými otřesy, Vydavatelství a nakladatelství Kaustobiolit, Ostrava 2003

/8/ ROČEK, A.-STAŠ, B.-ŽENČ, M.-POŽÁR, J.: Způsob porušování hornin a vytváření závalů v okolí porubu, přihláška vynálezu PV 8964-77 dne 29. 12. 1977, autorské osvědčení 196912 dne 5. 2.1982, Úřad pro vynálezy a objevy v Praze

/9/ POŽÁR, J.: Zařízení pro porušování hornin, které jsou v napěťovém stavu, přihláška užitého vzoru PUV 2014-29132 dne 27. 1. 2014, číslo zápisu 27117 dne 30. 6. 2014, Úřad průmyslového vlastnictví Praha