V uhelném hornictví se často sleduje průběh konvergence chodeb a překopů ovlivněných dobýváním. Je to významné jednak z hlediska poznání zákonitosti napěťo-deformačních procesů v horském masivu a dále také z hlediska zachování potřebné provozuschopnosti sledovaných důlních děl. Konvergence je tím, co havíře zajimá především, neboť záleží hlavě na tom, aby zůstal zachován potřebný minimální průřez důlního díla včetně jeho bezpečného stavu.
Významná je především svislá konvergence tj. zmenšování vzdálenosti mezi stropem a počvou důlního díla. Vodorovná konvergence tj. zmenšování vzdálenosti mezi boky důlního díla se měří jako doplňkový parametr. Měření probíhá buď periodicky a nebo kontinuálně. Při periodickém měření měříme nejčastěji jedenkrát týdně případně za čtrnáct dní. Kontinuální měření se uskuteční pomocí konvergometrů a to buď se jedná o analogová měření a nebo nověji o digitální. Zásadě se měří na pevných bodech, které obvykle představují ocelové asi 1m dlouhé svorníky ukotvené v hornině. Měření na výztuži jsou výrazně zkresleny její deformací a proto neodpovídají skutečným napěťo-deformačním procesům v horském masivu.
Hodnoty konvergence v sledované oblasti jsou na jednotlivých pozorovacích stanicích dosti rozdílné a to i na jedné chodbě, kde úložní podmínky jsou stejnorodé. Nejčastěji je možné se setkat s měřením konvergence na porubních chodbách. Průběh konvergence všeobecně závisí na řadě činitelů, které lze zařadit do dvou skupin a to:
- činitelé s konstantním vlivem, - činitelé s variabilním vlivem.
Činitelé s konstantním tj. stálým vlivem jsou hlavně fyzikálně-mechanické vlastnosti hornin ve kterých je důlní dílo vyraženo, dále hloubka uložení důlního díla pod povrchem, způsob vyztužení apod.Vliv těchto činitelů se může projevit také významně v chodbě, kde úložní podmínky v nadloží a podloží by měly být téměř stejné. Zde se může projevit např. způsob ražení a vyztužování. Tito činitelé vyvolají konstantní zvětšení případně zmenšení hodnot průběhu konvergence.
Činitelé s variabilním tj. proměnlivým vlivem je vzdálenost porubu od pozorovací stanice a čas. Vzdálenost porubu od pozorovací stanice je pro průběh konvergence určující. Probíhající čas v době vlivu porubu na chodbu nebo překop je činitelem druhořadým.
Měření konvergence je třeba zahájit v dostatečné vzdálenosti před postupujícím porubem, kdy vliv a chodbu případě překop je minimální a to alespoň 100m před postupujícím porubem. Při přibližování porubu k pozorovací stanici dochází k postupnému nárůstu vlivu porubu a tím také k větším přírůstkům konvergence. Maximum tohoto vlivu a přírůstku konvergence se pak projeví v tzv. inflexním bodě křivky konvergence. U porubních chodeb je to obvykle místo, kdy porub přejde za pozorovací stanici do vzdálenosti asi 1 až 20m. V následující fázi, kdy se porub od pozorovací stanice vzdaluje se přírůstky konvergence postupně snižují. K doznění vlivu dobývání postupně dochází, když se porub od pozorovací stanice vzdálí asi na 200m. Čas neboli doba po kterou porub působí na pozorované místo buď snižuje nebo zvyšuje hodnoty konvergence. Nižší hodnoty lze očekávat při rychlém postupu porubu a opačně vyšší postupuje-li porub pomaleji. Ćas také ovlivňuje polohu inflexního bodu. Při rychlém postupu porubu posouvá jeho polohu dál za průchod porubu a opačně při pomalém blíže k tomuto průchodu. Samostatným případem vlivu času je, když porub postupuje k důlnímu dílu a to nejčastěji ke svážné neboli základě a je před tímto dílem zastaven, jak bude v následující kapitole dále uvedeno. Potom dochází k tzv. doznívání vlivu dobývání.

Nejznámější metody prognózy průběhu konvergence chodeb a překopů

Průběh konvergence chodeb a překopů ovlivněných dobýváním lze znázornit v závislosti na vzdálenosti porubu nebo na probíhajícím čase. Nepravidelnou křivku z jednotlivých periodických měření, která je způsobena především nepravidelností při postupu porubu, je možno nahradit jejím plynulým průběhem. K tomu se využívá několik počátečních naměřených hodnot konvergence pomocí kterých se vypočte další případně výsledný průběh. Význam tohoto postupu je především v tom, že můžeme v předstihu stanovit, kdy se v chodbě nebo překopu objeví nepřípustné deformace a můžeme včas provést potřebná opatření pro jejich zmírnění. V případě, že provádíme tato opatření až v době kdy je důlní dílo již deformované je jejich účinnost podstatě nižší.
Nejstarší známá metoda prognózy konvergence, která využívá počátečních naměřených hodnot, byla vyvinuta ve francouzkých a belgických dolech /1/. Na základě četných pozorování bylo zjištěno, že průběh konvergence závisí na vzdálenosti porubu od pozorovací stanice. Také je možné tuto závislost vyjádřit na čase neboli době ovlivňování důlního díla dobýváním a to v případě, že porub postupuje pravidelně. Pro výpočet neboli prognózu konvergence byla uplatněna následující logaritmická funkce.

k = a.logl

kde k je konvergence,
l je vzdálenost porubu k pozorovací stanici,
a je konstanta, která charakterizuje činitele s konstantním vlivem.


Konstantu a je možno vypočíst z několika prvních naměřených hodnot a to dle vztahu

k2 – k1 = a (logl2 – logl1)

V semilogaritmické zobrazení, kde na svislé ose se v lineární stupnici znázorňuje konvergence a na vodorovné ose v logaritmické stupnici se vynáší vzdálenost porubu od pozorovací stanice, probíhá konvergence ve tvaru přímky. Konstanta a pak představuje směrnici přímky.
Uvedeným postupem, při uplatnění jedné logaritmické rovnice, je možné vypočíst průběh konvergence od začátku jejího postupného nárůstu až do míst, kdy jsou její přírůstky maximální tj. po inflexní bod. To je obvykle případ, kdy porub postupuje ke svážné (základně). Pro těžní chodbu, při jejím dvojím použití, kdy při dobývání sousedního bloku bude sloužit jako výdušná, je třeba se také zabývat průběhem konvergence, když porub po průchodu kolem pozorovaného místa postoupí od inflexího bodu a postupuje dál, kdy dochází k postupnému ubývání a doznívání přírůstků konvergence. Tato situace je řešena v literatuře /2/ pomocí dvou logaritmických křivek a znázorněna na obr.1. Z obrázku je zřejmé, že v místech inlexího bodu je obtížné tímto způsobem napodobit skutečný průběh konvergence. Uváděná literatura /2/ také řeší metodiku klasifikace horského masivu se zřetelem k dobývání slojí ohrožených důlními otřesy. Podstata tohoto řešení spočívá v tom, že dle polohy inlexního bodu, která se měří od místa průchodu kolem pozorovací stanice se stanoví, zda daná oblast je nebezpečná důlními otřesy. Je-li tato vzdálenost 12m a více bylo pohoří označeno jako nebezpečné důlními otřesy. Je třeba přiznat, že takto se projevují především opožděně zavalující nadloží. Pozdější praxe však ukázala, že platnost tohoto poznatku z hlediska nebezpečí důlních otřesů není všeobecná a platí tedy omezeně. Je možno jej tedy brát v úvahu jako jeden z možných ukazatelů.
Další metoda prognózy konvergence, obdobné jako předchozí, je metoda dlouhých svorníků, která byla vyvinuty v porůrské uhelné pánvi /3/, /4/. Podstata této metody, jak je zřejmé z obr. 2 spočívá v tom, že pomocí 6m dlouhých svorníků ukotvených na koncích ve vrtech ve stropu, počvě a bocích svážné nebo překopu se sleduje průběh napěťo-deformačního procesu v okolních horninách těchto důlních děl v průběhu ovlivnění dobýváním. Měří se rozvolňování hornin a konvergence. Rozvolňování je změna vzdálenosti mezi okrajem zaúsťovací trubky a koncem svorníku, jsou to vzdálenosti l1, l2, l3 a l4. Konvergence se měří vnitřní svislá a vodorovná je to zmenšování vzdálenosti l5 a l6 mezi okraji zaúsťovacích trubek. Vnější konvergence (svislá a vodorovná) je změna vzdálenosti mezi konci svorníků l7 a l8.
Pozorovací stanice je vhodné instalovat do míst, kde lze očekávat zvýšené deformace. Pro zachycení celého napěťo-deformačního procesu je třeba zahájit měření v dostatečném předstihu tj. 200 až 300m před postupujícím porubem. Napěťo-deformační proces probíhá ve dvou stádiích. Počáteční stádium se projevuje většími hodnotami vnější konvergence v porovnání s konvergencí vnitřní. Přitom se jedná o hodnoty řádově v mm, to odpovídá pružným deformacím. Svědčí to o tom, že oblast kolem pozorovací stanice se dostává do vlivu dobývání a postupně se zde hromadí napětí. Pak jsou hodnoty vnější a vnitřní konvergence stejné. Dále následuje stádium, kdy je vnitřní konvergence postupně větší, jak vnější. Je to začátek rozvolňování hornin na okraji vyraženého profilu, které postupuje dále do okolního masivu. Dochází k postupnému nárůstu vnitřní konvergence nad vnější. Příčinou konvergence je tedy postupné rozvolňování neboli porušování hornin v okolí důlního díla.
Metoda dlouhých svorníků má současně také svoje provozní využití. Průběh vnitřní konvergence, případně vnější a rozvolnění, lze znázornit dle vztahu

l = a.bk

Po jeho zlogaritmování dostaneme
lnl = lna + k.lnb

Vztah lze dále ještě upravit
k = b´(lnl – a´)

kde k je konvergence
l je vzdálenost porubu od pozorovací stanice
a, b jsou konstanty

Jak je zřejmé, jedná se v podstatě o obdobný logaritmický vztah jak u předchozí uváděné metody, který by však měl být pro vyjádření průběhu konvergence vhodnější. Tento vztah lze využít při výpočtu konvergence svážné pro maximálním možném vyrubání zásob v její blízkosti. Postupuje se tak, že se nejdříve stanoví přípustná konvergence svážné tj. taková, která zachová její provozuschopnost. Dále se využívá ověřeného poznatku, jak uvádí obr. 3a a 3b, že 40 až 50% z přípustné hodnoty konvergence se objeví ve svážné v době, kdy se k ní bude porub přibližovat, protože zbývajících 50 až 60% doběhne po zastavení porubu. Je třeba tedy stanovit bezpečnou vzdálenost porubu od svážné, pro jeho zastavení. Ta se vypočte tak, že do uváděného logaritmického vztahu se dosadí počáteční naměřené hodnoty konvergence s pravidelným nárůstem a vypočtou se konstanty a a b. Pak bude možno vypočíst vzdálenost, kdy konvergence dosáhne 40 vyjímečně 50% přípustné hodnoty a kdy bude nutné postup porubu zastavit.
Vzdálenost porubu od svážné, kdy bude třeba porub zastavit je možno stanovit také z grafu dle obr. 3b a to když bude vzdálenost znázorněná logaritmickou stupnicí, přitom by měla konvergence probíhat ve tvaru přímky. Uváděná metoda dlouhých svorníků byla také ověřována v ostravsko-karvinském revíru /5/,/6/. Dle získaných zkušeností se ale nepodařilo vždy potvrdit její předpoklady, jak uvádí obr. 3c. Průběh přímky v logaritmickém znázornění byl zaznamenán do vzdálenosti 20 až 15m od svážné. Při dalším přibližovaní porubu ke svážné dosahovaly hodnoty konvergence vyšších hodnot a logaritmická funkce nevyhovovala. Průběh konvergence metodou dlouhých svorníků při uplatnění dvou logaritmických rovnic byl také ověřován u podrubávaného překopu /6/. Také v tomto případě, jak je zřejmé z logaritmického znázornění na obr.4, se nepodařilo znázornit konvergenci a rozvolnění ve tvaru přímky.
Ve snaze znázornit průběh konvergence před a za inflexním bodem jednou funkční rovnicí byl ověřován a postupně zdokonalován funkční vztah

y = arccotg x

Zpočátku se ověřovala závislost konvergence na vzdálenosti porubu /5/, /6/, /7/. Později se podařilo do funkčního vztahu zavést ještě také vliv probíhajícího času /8/, /9/, /10/, /11/. Konečný tvar je uveden na obr.5. Postup výpočtu průběhu konvergence dle uváděného funkčního vztahu je poměrně náročný a není možno jej proto v tomto článku v celém rozsahu uvádět. Lze se pouze omezit na stručný návod. Uvedený funkční vztah se nejdříve zlogaritmuje a převede na rovnici přímky, jak je uvedeno na obr. 5. Pak se přistoupí k stanovení parametrů c, d, a, b.
Parametr c je vzdálenost inlexního bodu k pozorovací stanici. Jeho stanovení je pro výpočet konvergence dosti důležité. Nejdříve se stanoví orientačně. Pro chodby vyražené v dobývané sloji, co jsou převážně porubní chodby a svážné, je jeho průběh uveden na obr. 8 a pro podrubávaná a nadrubávaná důlní díla na obr. 9. Bližší postup pro stanovení inflexního bodu dle uvedených obrázků je pak dále popsán v následující části tohoto článku.
Parametr d je vzdálenost porubu k pozorovací stanici od začátku měření, kdy došlo k pravidelnému nárůstu konvergence. Je to stav kdy, jak je uvedeno u metody dlouhých svorníků, začalo rozvolňování hornin na okraji vyraženého profilu důlního díla a jeho šíření do okolního masivu.
Nyní je možno určit parametry a, b a to metodou nejmenších čtverců s využitím počátečních naměřených hodnot konvergence dle vztahů uvedených na obr. 5. Potom je možno přistoupit k vypočtu (prognóze) konvergence. Vypočtené hodnoty se pak vynášejí do grafu s logaritmickou stupnicí viz obr. 7. Dle průběhu vyšlé křivky tj. jejího vychýlení a směrování se upravuje hodnota parametru c až se dosáhne jejího vyrovnání na přímku. Výpočet dle metody nejmenších čtverců se tedy může několikrát opakovat. Konkrétní příklad znázornění průběhu a prognózy konvergence dle této metody pro podrubávaný překop je uveden na obr. 7.
V případě, že je porub zastaven v blízkosti pozorovací stanice tj. v místech, kde může vyvolat doznívání konvergence, postupuje se dle funkčního vztahu uvedeného na obr. 6. Předpokládá se, že je to vzdálenost 100m před pozorovací stanicí až 200m za ní. Pro výpočet doznívání konvergence je třeba nejdříve stanovit parametry A a ?. Parametr A udává poměr výsledné konvergence v době doznívání ke konvergenci v době ukončení dobývání. Závisí na způsobu ovlivnění důlního díla dobýváním a to jedná-li se o podrubání, nadrubání, vliv okraje pilíře apod. Pohybuje se od 0,1 do 3, vyjímečně 4. Hodnotu do 1 dosahuje ve větší vzdálenosti (30 m a více) od hrany pilíře (nebo jejího průmětu). Blíže k této hraně se jeho hodnota postupně zvětšuje až v jeho blízkosti (20m a méně) dosahuje hodnot 1 až 3, vyjímečně 4. Lze jej přesněji vypočítat dle vztahu uvedeného na obr. 6 z prvních výsledků konvergence doznívání naměřených čtvrtý až sedmý den po ukončení dobývání.
Parametr ? charakterizuje délku doby rozvolňování hornin v okolí důlního díla. Pohybuje se přibližně od 0,01 do 0,3 a stanoví se dle vztahu uvedeného na obr.6.
Uplatnění této metody při dobývání a doznívání vlivu dobývání po zastavení porubu pro podrubávaný překop ze vzdálenosti 25m a při pravidelně zavalujícím nadloží je znázorněno na obr.7.
Uváděný postup výpočtu konvergence je při manuálním výpočtu poněkud náročný. Při dnešních možnostech výpočetní techniky by tedy bylo vhodné vytvořit potřebný program na počítači, to by pak značně urychlilo celý výpočet. Stačilo by pouze měřit počáteční konvergenci v místech, kde lze předpokládat její vyšší hodnoty jako jsou kříže, odbočky a místa s horninami o nižší pevnosti. Dle vypočtených hodnot lze pak navrhnout potřebná opatření, kterými jsou obvykle zesílení výztuže.

Posouzení průběhu konvergence z hlediska jejího vývoje ve sledované oblasti

Dosud byl průběh konvergence převážně sledován na chodbách a to buď porubních nebo svážných (základnách) tedy v rovině dobývané sloje. Nebral se přitom v úvahu její vývoj v dané oblasti tj. v nadloží a podloží. Přitom je logické, že tu musí být vzájemná souvislost.
Jedním z významných charakteristických znaků průběhu konvergence je poloha inflexního bodu, kde konvergence dosahuje maximální rychlosti. Jeho poloha pro chodby v dobývané sloji v okolí postupujícího porubu je znázorněná na obr. 8. Přitom se vycházelo z uváděných sledovaných případů na obrázku. Pro svážné při nadloží pravidelně zavalujícím se objevuje v předpolí porubu ve vzdálenosti asi 3m až 25m a to ve směru od těžní k výdušné chodbě. Pro nadloží opožděně zavalující (pevná) je tato vzdálenost 10 až asi 30m. Na tento inflexní bod pak navazuje průběh inflexniho bodu v podloží pro nadrubávaná důlní díla v obr. 9 se vzdáleností před porubem (v půdorysu) 10 až 40m. Pro porubní chodby v daném případě pouze těžní se objevuje inflexní bod ve vzdálenosti asi 3 až 15m za průchodem porubu kolem pozorovací stanice při naložím pravidelně zavalujícím a 15 až 25m pro nadloží opožděně zavalující. Na uváděný infllexní bod navazuje inflexní bod pro podrubávaná důlní díla v nadloží dobývané sloje ve vzdálenosti 20 až 60m, jak uvádí obr. 9.
Na základě dostupných údajů byl na obr.10 vytvořen schematický průběh konvergence, poklesu a zdvihu chodeb a překopů v okolní oblasti porubu ovlivněné dobýváním. Schéma znázorňuje průběh deformace podrubaného a nadrubaného důlního díla a díla ovlivněného dobýváním v dobývané sloji. Z grafického znázornění je zřejmé, že při podrubání je možno pozorovat shodný průběh poklesu a konvergence. Přitom asi 20% proběhne před průchodem porubu pod pozorovaným místem a 80% až po přímém podrubání. Je třeba upozornit, že hodnoty poklesu je přitom měřit na boku důlního díla, hodnoty měřené na počvě a stropu jsou zkresleny bubřením a rozvolňováním. Z takto naměřených hodnot poklesu (dle konkrétního příkladu) lze vypočíst dle vztahu uvedeného na obr. 11 ohýbání vrstev, které je vyjádřeno jako součet absolutních hodnot rozdílů podélné denivelace vztažené na sousední pozorovací stanice /12/. Z obr. 11 je dále zřejmé, že průběh ohýbání vrstev je přímo úměrný průběhu svislé konvergence. Z vedeného lze tedy dospět k závěru, že svislá konvergence podrubávaného důlního díla úzce souvisí s poklesem tohoto důlního díla a je ji tedy možno označit jako dynamickou.
Průběh konvergence nadrubaného překopu nebo chodby na obr. 10 se vyznačuje tím, že 90% jeho výsledné hodnoty se objeví před průchodem porubu nad pozorovaným místem tj. v době, kdy se poloha nadrubávaneho překopu nebo chodby výškově prakticky nemění. Po přímém nadrubání dochází k odlehčení, které se dokonce někdy projeví jako mírná divergence (několik mm) a potom doběhne zbývajících 10% konvergence. Hodnoty zdvihu je možno zaznamenat a to asi 80% až po přímém nadrubání. Jsou podstatně nižší než hodnoty poklesu a dosahují přibližně čtvrtinu a méně hodnot poklesu. Nadrubávané důlní dílo je tedy v době vzniku konvergence, kdy ještě prakticky nedochází ke zdvihu převážně v klidu. Vzniklou konvergenci by potom bylo možno označit jako statickou.
V dobývané sloji je možno zaznamenat úplný průběh konvergence tj. před a za průchodem porubu v porubních (těžních) chodbách. Z obr.10 je zřejmé, že asi 30% se objeví před a 70% po průchodu porubu. Je možné předpokládat, že tato konvergence se sestává ze dvou částí a to v předpolí porubu ze statické a za porubem z dynamické konvergence. Přesnou hranici je obtížné stanovit obě tyto části se zřejmě vzájemně prolínají. Někdy je možno dokonce pozorovat dvě maxima rychlosti konvergence, jak je znázorněno na obr. 10. Tyto dvě maxima by byla více patrná v případě, když by byla udržována výdušná chodba za porubem, jak znázorňuje pravděpodobný průběh dynamického maxima za porubem na obr. 8, kde dochází k výraznému poklesu nadložních vrstev. Pro úplnost lze ještě uvést že mezi statickou a dynamickou částí konvergence může existovat jakýsi nepřímo úměrný vztah. V případě opožděně zavalujícího nadloží jsou hodnoty statické části konvergence vyšší v porovnání s předpokládanými (vypočtenými) hodnotami dynamické části a opačně je tomu u nadloží pravidelně zavalujícího.
Pro doplnění poznatků o průběhu konvergence překopů a chodeb je vhodné ještě uvést, že při dlouhodobém sledování bylo zjištěno, že poměr svislé konvergence k vodorovné má stoupající tendenci, jak uvádí obr. 12 /12/

Kontinuální měření konvergence

Kontinuální-průběžné měření konvergence je náročné na měřící techniku, její instalaci a vyhodnocování naměřených dat. Jeho výhodou je, že přináší ucelený a vyčerpávající záznam průběhu konvergence ve sledovaném místě.
První známé konvergometry a to více jak před padesáti lety byly mechanické /13/. Průběh konvergence byl zaznamenáván pomocí pákového mechanizmu na voskovém papíře. Pozdější konvergometry jsou již elektromechanické, kdy je záznam přenášen do ústředny umístěné v dole nebo na povrchu /14/, /10/, /15/. Záznam byl analogový a později digitální. Naměřená data byla na povrchu zpracovávaná pomocí počítače pro potřebné rozbory a grafická znázornění. V pensylvánské uhelném revíru byly dokonce vyvinuty ultrazvukové konvergometry a konvergometry, které vypočítávaly rychlost konvergence. V případě nebezpečí závalu pak upozorňovaly osádku zvukovou a světelnou signalizací /16/. Výhledově by bylo vhodné vyvinout konvergometry, které by zaznamenávaly konvergenci vrchní části profilu chodby (případně překopu) a také konvergometry, které by měřily rozvolnění stropu. To by pak přispělo k zjednodušení měření tím, že by nebylo třeba vytvářet nákladné výklenky na boku důlního díla.
V případě že jsou k dispozici dostatečně citlivé konvergometry s přesností alespoň 0,1mm, dokáže průběh konvergence velmi citlivě reagovat na vnější podněty, jak je zřejmé z obr.13 /14/. Především vyuhlování neboli vzdálenost porubu výrazně zvyšuje nárůst konvergence, jak uvádí obr.13a. Je třeba dodat, že v tomto případě vyuhlování předcházelo testovací odlehčovací vrtání a odlehčovací trhací práce, proto k nárůstu konvergence docházelo již před vlastním vyuhlováním. Také seismologické neboli otřesové jevy se obvykle objevovaly v době vyuhlování jak zachycuje následující obr.13b. Příčinou těchto jevů je zalamování nadložních pevných vrstev, na průběhu konvergence se proto projevily náhlým-skokovým nárůstem.
Významný může být také celkový průběh konvergence, kdy postupné snižování přírůstků neboli rychlosti konvergence na jedné pozorovací stanici může znamenat blížící se projev periodických tlaků, případně také nebezpečí důlního otřesu, jak uvádí obr.14 a literatura /14/. To může souviset s postupným periodickým zalamováním nadložních vrstev. Zatím co na druhé pozorovací stanici lze 8hod. před otřesem zaznamenat výrazný nárůst konvergence.
Kontinuálně měřená konvergence poskytuje jakousi ucelenou informaci o napěťo-deformačním ději, který probíhá v okolním horském masívu a to především v nadloží.

Závěr

Pro další výzkum v mechanice hornin v souvislosti s dobývacími pracemi v dané oblasti a jejich vlivu na okolní důlní díla by bylo vhodné uskutečnit komplexní kontinuální pozorování. Jednalo by se o kontinuální měření konvergence současně s kontinuálním měřením poklesu a zdvihu (např. upravenou hadicovou vodováhou). Ideální stav by byl, kdyby bylo možno současně sledovat změny v nadloží, v úrovni dobývané sloje a také v podloží. Samozřejmě šlo by pouze o ojedinělý experiment, který by přinesl mnoho nových poznatků.

Literatura

/1/ SCHWARTZ, B.: Prévision des Convergences dans les voles influencées par les tailles guelles desservent. Revue de ĺindustrie minérale 44/1962. S. 621/54

/2/ ŠIŠKA, L.: Metodika klasifikace horského masivu se zřetelem k dobývání slojí ohrožených důlními otřesy. Doktorská disertační práce, Vysoká škola báňská v Ostravě, hornicko-geologická fakulta. 1967.

/3/ SCHUERMANN, F.: Das Messen von Gebirgsbewegungen mit Langmessankern. Glűckauf, 111, 1975, č.13, s. 625-631

/4/ EICHHOLZ, K.: Zur Bemesseug von Kohlenpfeilern vor Basisstrecken mit Langmessankern. Glűckauf, 111, 1975, č.20, s. 974-979

/5/ POŽÁR, J.: Předchozí a následná likvidace ochranných pilířů překopů včetně provozního ověření. Ochrana svážných jako základny pro přípravu sloje k dobývání. závěrečná výzkumná zpráva, VVUÚ Ostrava Radvanice 1981

/6/ RAŠKA, T.-POŽÁR, J.-MIKULENKA, V.: První zkušenosti s metodou sledování vlivu dobývacích prací na důlní díla pomocí dlouhých svorníků v ostravsko-karvinském revíru. UHLÍ, ročník 28, č.1, 1980, s. 11 až 16

/7/ LUCÁK, O.: Konvergezvorhersage fűr Basisstreken unter Abbaueinwiklungen, Glűckau Forschunshete 47, 1986, č.5, s. 237-243

/8/ POŽÁR, J.: Strategie vedení a ochrany dlouhých důlních děl, závěrečná výzkumná zpráva, VVUÚ Ostrava-Radvanice, 1986

/9/ POŽÁR, J.: Bezpilířové dobývání, revírní technologická akce č.2135 000, závěrečná zpráva, VVUÚ Ostrava-Radvanice 1992

/10/ LUCÁK, O.: Nové způsoby měření a prognózy konvergence. Doktorská disertační práce, Vysoká škola báňská, hornicko-geologická fakulta 1990

/11/ LUCÁK, O.: Možnosti uplatnění prognózy konvergence dlouhých důlních děl v mechanice hornin, 8. mezinárodní konference Hornická Ostrava 1993, ČSVTS Ostrava

/12/ ČIKL, J.-POŽÁR, J.-LUCÁK, O.: Výzkum měření svislé složky pohybu a konvergence dlouhých důlních děl, 8. mezinárodní konference Hornická Ostrava 1993, ČSVTS Ostrava

/13/ ŘÍMAN, A.: Základy mechaniky hornin důlních tlaků, SNTL Praha 1955

/14/ POŽÁR, J.: Sledování projevů napjatosti v závalovém prostoru, dílčí výzkumná zprava, VVUÚ Ostrava-Radvanice 1989

/15/ ROČEK, V.-SKIŘEPOVÁ, J.: Možnost stanovení prognostických parametrů náhlého porušení části horninového masivu z konvergenčních měření in situ, výzkumná zpráva, ÚGG ČSAV Praha 1979

/16/ MALEKI, H.N.-MC VEY, J.R.: Detekcion o Roof Instability by Monitorink the Rate o Movement, Bureau o Mines, Raport o Investigations, 1988